Zrušení koncesionářských poplatků není nesmysl jen proto, že s ním přišla SPD. Návrh má opodstatnění a logiku
Okamurovo hnutí SPD ohlásilo předložení návrhu na zrušení mediálních koncesionářských poplatků. Mnozí se ho zděsili. Okamurovci nechtějí (prozatím?) financování České televize a Českého rozhlasu úplně zrušit, ale doporučují přejít na zřízení veřejnoprávní příspěvkové organizace, která by měla být, aspoň dle jejich návrhu, placena jen a pouze ze státního rozpočtu. Tudíž bez povinné platby koncesionářských poplatků, jak je tomu dnes. Mnoho lidí, jakmile vidí, že jde o jakýkoliv návrh hnutí SPD, tak se předpojatě rozběsní a ihned ho „preventivně“ zamítne, aniž by se nad ním hlouběji zamysleli. To já raději posuzuji, co se navrhuje, a nikoliv kdo to překládá.
Návrh SPD není hloupý. Jeho hlavní klad spatřuji v tom, že pokud by byly Česká televize (ČT) a Český rozhlas (ČRo) placeny rovnou ze státního rozpočtu, výrazně by se ušetřilo za proces samostatného vybírání poplatků. A ušetřené peníze v řádu stamilionů by se mohly klidně investovat do kvality televizního a rozhlasového vysílání. Také by se zvýšil komfort pro občany – poplatníky, kteří by již nemuseli myslet na to, zda mají řádně zaplaceny příslušné poplatky za veřejnoprávní média. Odpadlo by trapné a nedůstojné nahánění starých babiček, vetchých dědečků a spořivých studentských domácností, zda platí či neplatí koncesionářské poplatky řádně a včas.
V souvislosti s návrhem na přechod směrem ke státnímu financování mě hodně mrzí argumentace zastánců koncesionářských poplatků, kteří dlouhodobě namítají, že by šlo o výrazný zásah do nezávislosti ČT a ČRo. To zní sice na první poslech asi logicky a vysoce demokraticky, ale avizovaného oslabení nezávislosti se opravdu netřeba obávat. Je snad ohrožena nezávislost soudů, státních zastupitelství, policie, ČNB či veřejných vysokých škol tím, že jsou financovány přímo ze státního rozpočtu? Proč jsme ještě v Česku nezavedli „zvláštní koncesionářský poplatek“ na správu NKÚ, ČNB, soudů, anebo dokonce na činnost policie nebo armády?
A čím je veřejnoprávní televize vlastně tak exkluzivní, že si zaslouží speciální (a nákladnou) strukturu financování? Zopakujme pro méně pozorné „fanoušky veřejnoprávnosti“, že náklady na vybírání rozhlasových a televizních poplatků jsou v komparaci s výdaji na správu daní přibližně trojnásobně vyšší!
Okamurův projekt není zcela nový, již kdysi něco podobného navrhovala ODS, respektive její brněnský senátor Richard Svoboda. Takže nemusíme mít strach, že by se jednalo o nějaký bláznivý návrh z dílny extremistů. Přechod na jiný systém financování má silné racionální jádro a také to tak funguje v řadě jiných zemí světa. Zamysleme se nad tím, prosím.
Autor je právník.
