Česko-čínské vztahy čeká další úder: Kubera chce jet na Tchaj-wan, Zeman by „s ním skončil“
Vztahy České republiky a Číny provázejí v poslední době vášnivé přestřelky a zdá se, že je na počátku příštího roku čeká další velká zatěžkávací zkouška. Předseda Senátu Jaroslav Kubera totiž několikrát avizoval, že se připravuje jeho cesta na Tchaj-wan, který považuje Peking za svoji „odtrženou provincii“. Pokud Kubera skutečně na ostrov pojede, bude to nejvýše postavený český politik, který kdy na Tchaj-wanu v historii byl. A to jistě neponechá Čína bez hysterické odpovědi.
O tom, že Jaroslav Kubera chce jet na Tchaj-wan, se hovoří v politickém zákulisí již několik měsíců. Ostatně předseda Senátu se tím ani netají. Hovořil o tom například v rozhovoru s Janou Bobošíkovou v internetové televizi XTV už počátkem července. Podle informací Reflex.cz mu prezident Miloš Zeman, který je velkým propagátorem dobrých vztahů s Čínou, na konto toho sdělil, že pokud se to stane, tak „s ním skončil“.
Kubera ale argumentuje tím, že je to přirozené, protože Tchaj-wan je naším třetím největším obchodním partnerem v Asii a že tchajwanské firmy už investovaly v Česku (především největší světový výrobce elektroniky a počítačových součástek, společnost Foxconn) kolem 27 miliard korun a pomohly tím vytvořit téměř 17 tisíc nových pracovních míst. V posledních třech letech se také zvyšuje vzájemný obchod. Ostatně Tchaj-wan v druhé polovině září navštívil i generální ředitel agentury CzechInvest Patrik Reichl a hledal zde další možnosti rozšíření spolupráce. Navíc loni Česko navštívilo i 184 tisíc tchajwanských turistů.
Čínská taktika: nestoudné vyhrožování
Předseda Senátu navíc v případě své plánované cesty pojal hodně smělý plán. Chtěl by jet nejenom na Tchaj-wan, ale pak také do Číny. Podobnou myšlenku už měl kdysi bývalý prezident Václav Havel, ale ten šel ještě dál. Uvažoval o tom, že pokud by jel do Číny, tak by zavítal nejenom na Tchaj-wan, ale i do Číňany okupovaného Tibetu. „Naše republika přece oficiálně hájí jednotnou Čínu, takže když jedete na Tchaj-wan, tak je to stejné, jako kdybyste jel do Číny,“ uvedl Kubera pro Reflex.cz a je připraven tuto variantu zkusit. Peking samozřejmě podobnou argumentaci zcela odmítá a vždy reaguje výhružně a podrážděně. „Peking je ve své zahraniční politice globálně čím dál tím asertivnější, což pocítila i Česká republika,“ připomněl i Václav Kopecký v nové „Agendě pro českou zahraniční politiku 2019“, kterou před několika dny zveřejnila Asociace pro mezinárodní otázky.
Plán Kubery na návštěvu Tchaj-wanu tak navazuje na rozepři mezi Hlavním městem Prahou, která správně trvala na tom, že z partnerské smlouvy s Pekingem je nutné vyhodit zmínku o „jedné Číně“. Když to navrhla, čínská metropole dohodu promptně vypověděla a čínský velvyslanec v Praze Čang Ťien-min, který se už nějakou dobu pohybuje v otázkách česko-čínských vztahů jako slon v porcelánu, opět vyhrožoval. Mluvčí ambasády k tomu kromě jiného na Facebooku napsal: „Vyzýváme proto Magistrát hlavního města Prahy, aby co nejdříve změnil svůj přístup, přizpůsobil se trendu současného vývoje a historického pokroku a vrátil se zpět na cestu, která podporuje rozvoj bilaterálních vztahů. V opačném případě nakonec pocítí újmu jeho vlastní zájmy.“ Tak otevřené vyhrožování je něco, co se dá označit za nestoudné.
Babiš se Kubery nepřímo zastal
Česká zahraniční politika je ale směrem k Číně zcela rozpolcená a podle všeho ji nikdo nedokáže koordinovat. Prezident Miloš Zeman všemožně podporuje Čínu, ale jím slibované masivní investice z říše středu nedorazily. Dokonce se dají označit v této oblasti za jeden z největších propadáků posledních deseti let. „Ačkoliv se Česká republika aktivně podílí na většině čínských iniciativ a donedávna vycházela vstříc mnohým požadavkům Pekingu, reálný užitek z toho nepocítila,“ napsal již zmiňovaný Václav Kopecký v Agendě pro českou zahraniční politiku 2019.
Ministr zahraničí Tomáš Petříček se sice snaží vášně uklidnit a opakuje, že politika takzvané jedné Číny je pořád oficiálním stanoviskem státu, ale konflikty tím zatím nijak neutišil.
Premiér Andrej Babiš se v případě Číny chová spíše opatrně, nechce problémy vyhrotit, ale asijská supervelmoc zjevně není jeho oblíbenou destinací. Ostatně do sporu s troufalým velvyslancem Čang Ťien-min se předseda vlády dostal po své loňské předvánoční schůzce, kde si měli vysvětlovat varování Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost před používáním softwaru i hardwaru čínských společností Huawei a ZTE. Čínská ambasáda poté ke schůzce uvedla: „Čínská strana bere na vědomí úsilí české vlády o nápravu příslušných chyb a doufá, že česká strana přijme účinná opatření, aby zabránila opakování podobných událostí, a bude účinně chránit legitimní práva a zájmy čínských firem.“ Babiš na to reagoval neobvykle ostře: „Česká vláda žádnou chybu neudělala… To, co udělal pan čínský velvyslanec, to bylo velice nestandardní, to jsem ještě nikdy nezažil… To, co napsal, to je nesmysl, to je lež.“
Andrej Babiš pak Reflexu k možné cestě Kubery na Tchaj-wan napsal: „Lepší by byla samozřejmě koordinace toho, co ústavní činitelé v rámci zahraniční politiky dělají a říkají, ale Čína nám nemá co diktovat, kam jet či nejet.“ U toho musíme připomenout, že Babiš má v tomto případě pravdu, protože zahraniční politiku země řídí vláda, není to ani prezident, ani předseda Senátu, i když mají na něco zcela jiné názory.
Akce vyvolává reakce
Zpupné čínské reakce ale vyvolávají pouze další pnutí, které skutečně neprospívají vzájemné spolupráci. Čína by přesto měla zůstat naším významným obchodním partnerem (vzájemný obchod je ale dnes v obrovské nerovnováze a je výhodný jasně pro Čínu), je nutné s ní spolupracovat a je potřebné podporovat české firmy, které v říši středu úspěšně podnikají a působí (Škoda Auto, Home Credit, Sotio, TOS Vansdorf, Alpine Pro i mnoho dalších).
Výhružky nikam nepovedou, naopak mohou česko-čínským vztahům dál uškodit. Pak není divu, že například 9. října na recepci při oslavě národního dne Tchaj-wanu na pražském Žofíně jsme viděli tolik českých politiků jako nikdy předtím. Se slavnostními proslovy zde vystoupili i Jaroslav Kubera a za Poslaneckou sněmovnu poslanec Pavel Blažek (jak ale Reflex.cz zjistil, ten k tomu neměl žádný mandát ze sněmovny a byla to jeho soukromá akce). Mezi hosty byli například senátoři Růžička, Nenutil, Dientsbier, dále poslanec Michálek či pražští zastupitelé Pirátů. Z vlády zde byl vidět náměstek ministra průmyslu a obchodu Vladimír Bärtl, přítomni byli i lidé z ministerstva zahraničí. Tak hojná účast může být právě výsledkem tvrdých čínských tlaků.
Cesta Jaroslava Kubery na Tchaj-wan se ještě pořád dolaďuje, předseda Senátu má ale jet až po prezidentských volbách na ostrově, které se uskuteční 11. ledna příštího roku. Podle průzkumů je jejich favoritkou stávající prezidentka Cchaj Jing-wen (ta přijala v Tchaj-peji 30. března pražského primátora Zdeňka Hřiba), která nepodporuje další sbližování své země s pevninskou komunistickou Čínou. Přitom Peking Cchaj významně „pomohl“. Až do června podle průzkumů prezidentka nevedla pořadí kandidátů, jenže když začala Čína v posledních měsících velmi tvrdě potlačovat prodemokratické demonstrace v Hongkongu, tchajwanští voliči prudce změnili názor. Podle diplomatických zdrojů se přitom počítá i s tím, že Jaroslava Kuberu by při jeho možné cestě Cchaj Jing-wen přijala.
Pokud předseda českého Senátu skutečně na Tchaj-wan pojede, bude to cesta nejvyššího ústavního činitele, která se zde z České republiky uskutečnila. Dá se proto očekávat, že na ostrově to bude prvořadá politická událost, na kterou Čína tvrdě zareaguje. A přetahovaná bude pokračovat dál.
