Přímo volený prezident se slabými kompetencemi nedává smysl. Dejme hlavě státu právo navrhovat zákony
Před pár dny jsem se zeptal deseti náhodně vybraných Jihomoravanů, zda může nyní prezident republiky navrhovat zákony. Osm odpovědělo, že neví, nebo že touto kompetencí hlava státu disponuje. Pouze dva odpověděli správně, že aktuálně český prezident nemá zákonodárnou iniciativu na rozdíl třeba od krajských samospráv. Vím, že dnešní prezident je u značné části veřejnosti ve velké nelibosti, nicméně odhlédněme od aktuálního prezidenta a zamysleme se seriózně nad předestřeným tématem: Měl by mít prezident právo navrhovat zákony?
I když jsem v zásadě zastáncem nepřímé volby prezidenta, nějak se musím smířit s dnešním typem volby. S přímou volbou prezidenta ve většině zemí světa logicky korespondují silnější pravomoci. Včetně kompetence navrhovat nové zákony či jejich novelizace. Z ústavně-právního pohledu nutno podotknout, že pokud by byla přijata novelizace Ústavy ČR umožňující, aby český prezident směl navrhovat právní předpisy, tak by se zhojil jeden velký systémový šrám naší normy norem. Tedy že máme přímo voleného prezidenta spíše s malými pravomocemi. Vlastně takového lepšího ceremoniáře. Stranou ponechme, že náš první přímo zvolený prezident hraje politické hry často o dost ofenzivněji, než předpokládá náš ústavní pořádek.
Připomínám, že právo zákonodárné iniciativy prezidenta není v Česku ničím neznámým, ostatně existovalo ještě za prezidenta Václava Havla, avšak bylo následně zrušeno. Prezident Václav Klaus touto kompetencí, bohužel či bohudík – záleží na úhlu pohledu, tedy už nedisponoval.
K zavedení citované znovuobnovené prezidentské pravomoci by bylo zapotřebí změny Ústavy. Což není nijak právně a politicky jednoduché, je totiž zapotřebí třípětinové většiny jak poslanců, tak i senátorů. A sehnat 120 poslanců a hlavně 49 senátorů, to není žádná legrace. Nicméně ani tato procesní obtíž nemění podstatu věci – že by bylo správné přiznat prezidentovi republiky právo navrhovat zákony.
Autor je právník.