Viliam Buchert: Na zrazení Kurdů Západ doplatí. Co ještě Západ dovolí Erdoğanovi?
Amerika a Západ v posledních desetiletích několikrát využily k prosazení svých cílů Kurdy a pak je zradily. Situace se teď opakuje v Sýrii. To nahrává současnému strategickému soupeři Evropy, jímž je Turecko prezidenta Erdoğana. Co všechno mu ještě bude mnichovanskou politikou Západu dovoleno?
V roce 1973 uzavřel americký prezident Richard Nixon tajnou dohodu s íránským šáhem Pahlavím, aby ten začal poskytovat finanční a vojenskou pomoc Kurdům v Iráku, kteří pak zahájili povstání proti diktátorovi Saddámu Husajnovi se snahou založit si na severu Iráku nezávislý stát. V březnu 1975 ale šáhův režim podepsal mírovou dohodu se Saddámem a Kurdové byli hozeni přes palubu. I Spojenými státy.
Navzdory tomu v roce 1991 opět přijali nabídku Ameriky, která pomohla vytvořit v iráckém Kurdistánu bezletovou zónu a autonomní region, čímž bylo iráckému režimu zabráněno, aby odbojné Kurdy rozdrtil. Později síla Kurdů přispěla i k pádu Saddáma Husajna. Velmi silná autonomie území přetrvala, a v září 2017 se zde proto kurdští vůdci rozhodli vyhlásit referendum o samostatnosti. Pro hlasovalo 92,7 procenta obyvatel. Jenže USA a západní země Evropy Kurdy opět nepodpořily.
Reálpolitika
A v minulých dnech se mnichovanská vypočítavá politika Západu obrátila proti Kurdům znovu, tentokrát na severu Sýrie, kde ovládají rozsáhlá území. Svět to sice naoko kritizuje, ale v podstatě akceptuje tureckou invazi do celé severní Sýrie. Tím otvírá cestu k trvalé okupaci tohoto území Ankarou.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
