Rekondiční pobyt komunistů aneb Jak se může zachraňovat i potápějící se strana
Tristní volební výsledek, ale přesto přiblížení se vládní moci. A ani tak to komunistům nepomohlo, soudě podle průzkumů veřejného mínění, podle nichž se stále potácejí jen pár procent nad hranicí parlamentního ponoru. Ale nyní je přesto KSČM v kursu včetně sociálních sítí, které by člověk vzhledem k věkové skladbě strany nečekal jako to hlavní nové bojiště, kde vzplane poslední bitva.
Komunisté čekali v zátiší a teď cítí šanci. „My nejsme naivní, abychom udělali bianco šek a pak koukali na ten vývoj,“ prohlásil třeba předseda KSČM Vojtěch Filip. Má pravdu, oni naivní nejsou.
Je to logické. Strana, která byla historií i evolucí odsouzena k záhubě, nejen stále existuje, ale čas od času určuje diskurz veřejné debaty. Stačí jedna nehoráznost – a je jedno, zda ji pronese stalinistický místopředseda strany Stanislav Grospič, nebo někdo „přijatelnější“. Grospičovo zpochybňování toho, že v roce 1968 šlo o okupaci, či urážení všech mrtvých slovy, že to byly především oběti dopravních metod, je nesmyslem, nad níž by stačilo mávnout rukou. Jenže akce vyvolává reakci. A mnozí cítí potřebu na tyto nehoráznosti reagovat. Buď z čirého rozhořčení, nebo ve snaze se proti nositelům rudých myšlenek vymezit a dělat se tak lepšími.
A komunistům samozřejmě dělá jakákoliv debata, tedy jakákoliv šance na zviditelnění, dobře. „Já nepovažuji jeho slova za něco, proč ho ostrakizovat,“ pronesl například předseda KSČM Vojtěch Filip v neděli na ČT na adresu Stanislava Grospiče. A v dialektickém duchu o chvilku později dodal: „Okupace to nebyla, z pohledu mezinárodního práva, to se teď bavíte s právníkem.“ Anebo: „Ani ty dopravní nehody by nevznikly, kdyby tu ti vojáci nejezdili.“ Tak takové to tedy bylo… A takové to stále je.
Komunisté jsou dnes naštěstí irelevantní, stejně jako jejich postoje. Z nějakého důvodu jsou ale témata, která tak sporadicky vytahují jako králík z klobouku, populární a podněcují společenskou debatu. A témata jako popírání zrůdnosti procesů 50. let či tragičnosti okupace z roku 1968 jsou jen špičkou ledovce. Tím nejviditelnějším, ale ve finále i tím nejméně škodlivým, protože zde je to jasné.
Mnohem toxičtější potenciál mají jejich „normálnější“ vyjádření, která mohou padat na úrodnou půdu i u jiných stran a jejich voličů. Jedno za všechny: „Ani jedna pojišťovna v Česku nemá českého vlastníka,“ vysvětloval Vojtěch Filip v nedělních Otázkách Václava Moravce, proč komunisté podporují vládní návrh rozpočtu včetně záměru zdanit technické rezervy pojišťoven.
S jistou nadsázkou by se dalo říct, že komunistům prostě doba přeje. Vzhledem k rozložení sil ve Sněmovně jsou nepostradatelní pro podporu vlády, jejich šéfa navíc s premiérem spojuje i fakt, že jsou ve svazcích StB vedeni jako agenti. To by ale bylo přílišné zjednodušení. Jsou prostě viditelným, čitelným a srozumitelným soupeřem. Jim to dělá dobře, zároveň to ale zastiňuje negativa plynoucí z postojů jiných stran. Což takhle je prostě ignorovat?
