Komunisté při chuti, vláda si je předchází. Kdy bude podán návrh na svatořečení Gustáva Husáka?
Když Ústavní soud v půlce října definitivně zamítl zdanění finančních náhrad v rámci majetkového vyrovnání státu s církvemi, byl to pro české komunisty černý den a velice nepříjemný políček. Pod stůl tak padl jeden z hlavních pilířů jejich dohody s Andrejem Babišem o toleranci jeho menšinové vlády. Vládní strany proto hned přispěchaly s povinnou proklamací, že verdikt soudu respektují, ale že náhrady byly nadhodnoceny. Vše s jediným cílem: udržet podporu KSČM pro rozpočet, ale i samotnou existenci kabinetu. Komunisté moc dobře vědí, že je Babiš potřebuje a bez nich nic neuhraje, proto vystrkují růžky a dovolují si mnohem více, než náleží jejich historicky nejmenšímu zastoupení ve sněmovně.
Součástí tohoto vystrkávání růžků jsou i prohlášení, která zaručeně nadzvednou ze židlí opoziční politiky, ale i demokraticky a protikomunisticky smýšlející většinu národa. Posledním příkladem budiž žblebt poslance Grospiče, podle kterého byly oběti okupace ze srpna 1968 vlastně oběťmi dopravních nehod.
Hned se na hlavu komunistického poslance snesla vlna kritiky včetně výzvy k jeho odvolání z čela mandátního a imunitního výboru sněmovny. Premiér Babiš sice prohlásil, že by se měl Grospič omluvit, vedení komunistů ale svého poslance podrželo. Takže z nějaké omluvy nakonec sejde. A zřejmě vniveč vyjde i pokus poslanců opozičních stran odvolat Gropiče z čela výboru. Minimálně poslanci ANO totiž dostanou jasně na vysvětlenou, že je zájem na udržení vlády a bez komunistů to prostě nepůjde.
Více komunistických her na několika vládních šachovnicích
Přestože mají rudí ve sněmovně jen 15 křesel, jejich reálný vliv je mnohem větší. Vojtěch Filip je prvním místopředsedou sněmovny, takže v případě nepřítomnosti Radka Vondráčka je to on, kdo ho zastupuje. I tohle je samozřejmě určité všimné pro KSČM za podporu pro menšinovou vládu. Vondráček není žádný velký myslitel, nýbrž loutka, která v čele komory zkrátka dělá, co mu Babiš s Faltýnkem poručí. A poslechl je i při určování pořadí svých zástupců.
Přesto se komunisté snaží hrát více her na několika šachovnicích. Podporují kroky vlády a drží ji u moci, ale někde neváhají hrát i svoji politiku, a to klidně i s opozicí. Například v tom, že by jim nebyla proti srsti mimořádná schůze sněmovny ke zvýšení rodičovského příspěvku. Moc dobře vědí, že s jejich hlasy opozice návrh prosadí a vládě udělají do rozpočtu pořádnou díru. V jejich ruce to je jakýsi klacek na premiéra a na vládu, díky kterému jim velkoryse promine i perly typu Grospičových obětí dopravních nehod. V minulosti tuto taktiku už použili mnohokrát. Nezapomínejme, že například Václav Klaus byl v předjaří roku 2003 poprvé zvolen prezidentem právě i díky hlasům komunistů, kteří se tak pomstili tehdejšímu šéfovi ČSSD Špidlovi, že je nevzal do vlády, nebo si od nich alespoň nenechal tolerovat jednobarevnou menšinovou vládu své strany.
Komunisté zkrátka cítí, že nyní mohou bez větších ztrát dělat cokoliv. Mohou tedy i provokovat výroky, které zaručeně veřejnost naštvou, obzvlášť když se blíží výročí třiceti let od událostí z listopadu 1989. Vědí, že adekvátní reakce od ANO a premiéra nepřijde, a tak mobilizují své příznivce, aby neusnuli nebo neutekli k jiné straně, nejspíš právě k ANO. V logice tohoto zvráceného uvažování očekávám, kdy přijdou s návrhem na svatořečení Gustáva Husáka, který svou normalizací srazil národ na kolena a ohnul mu páteř. Vždyť to tu přece bez jeho „moudré politiky“ mohlo skončit jako v Maďarsku na podzim roku 1956.
