Regulace taxi škodí zákazníkům a nepatří do 21. století. Bez ní ubude podvodů a dojde ke snížení cen
V jedné scéně kultovního filmu Kmotr udílí starý Don Corleone svému synovi Michaelovi, nastupujícímu kápovi, cennou radu: A sice že ten, kdo za Michaelem přijde zprostředkovat nabídku setkání s Barzinim z konkurenčního klanu, je zrádce. Jeden můj kolega toto přirovnání použil v debatě o dobývání renty prostřednictvím regulace. Řeč byla o návrhu vlády deregulovat prostředí taxislužby a on řekl: „Pečlivě sledujme, kdo podá pozměňovací návrh vracející do hry regulaci…“
Je překvapením a pro mnohé voliče dost možná zklamáním, že pozměňovací návrh, který vrací do hry regulaci v podobě zkoušky z právních předpisů upravujících provozování taxislužby a ochranu spotřebitele, podává poslanec politické strany, která sebe samu označuje za stranu liberální. Tím poslancem je Pirát Jakub Michálek. Jeho argumentace se shoduje s argumentací dobyvatelů renty (rent-seekery), kteří chtějí ustavením regulace pro sebe ochránit maximální část trhu, na které realizují zisk.Důvody jako ochrana spotřebitele, bezpečnost ve městech, nutnost bránit před příliš svobodnými podmínkami k provozu tohoto podnikání nebo riziko cizinců za volantem (sic!) se mohou někomu jevit jako bohulibé. Ale desítky let selhávající regulace odvětví a roky trvající dramatická varování zastánců regulace zdůrazňující, jak strašně společensky nebezpečné jsou dopravní služby poskytované skrze digitální aplikace jako Uber, Lyft nebo Bolt (dříve Taxify), by měly být pádným důvodem proti přílišné naivitě. Tou je právě přesvědčení, že „velká regulace je asi špatně a trošku té regulace by tam přeci jen zůstat mělo“.
K pěti nejčastěji používaným argumentům proti deregulaci předkládám důvody, proč ve skutečnosti není třeba bát se deregulace v oblasti taxi ve městech České republiky ani žádné jiné vyspělé země:
1. argument: Regulace brání podvodům
Nikoliv. Stávající – mimochodem neustále se zpřísňující regulace – selhává desítky let. Desítky let platí v oblasti ochrany spotřebitele před nežádoucími praktikami taxikářů zákony, vyhlášky, pokuty. A přesto dochází k jejich porušování. Je naivní myslet si, že jinak barevné razítko na státem udělené licenci k povolení provozovat činnost změní ochotu podvádět. Tu změní jen povědomí podvodníka o tom, že se na jeho podvod s vyšší pravděpodobností přijde. A v tom nesehrál žádnou vážnější roli impotentní stát, nýbrž technologický pokrok a nástup internetu.
2. argument: Bez regulace bude spotřebitel ohrožen
Nebude. Internet totiž změnil pravidla hry. Díky internetu se smazala informační asymetrie, která dlouhou dobu hrála ve prospěch taxikáře a umožnovala mu podvádět. Bezmocný cizinec jedoucí z letiště věděl, že někde uprostřed užmoulané mapy hlavního města je jeho hotel. A to bylo asi tak všechno. Dnes si na chytrém telefonu dopředu najde optimální trasu, vyhodnocenou podle aktuální hustoty provozu a dopravních uzavírek, a na základě toho zjistí kalkulaci ceny. Trasu sleduje on-line, nebo si její záznam prohlédne zpětně. A v případě pochyb dá kdykoliv podnět ke kontrole konkrétního řidiče, jehož identifikace je snadná jak facka. I kdyby se úředníci ukontrolovali k smrti, efektivity, kterou zvládne poměrně zanedbatelné množství přenesených mobilních dat, nikdy nedosáhnou.
3. argument: Auta řídí cizinci a ti jsou za volantem potenciálně velmi nebezpeční.
Stejně jako jsou nebezpeční na ulicích nebo v obchodních domech? Ale teď vážně – kdyby to nebylo tak trapné, bylo by úsměvné sledovat, jak se v době populistické migrační hysterie i racionálním, liberálně smýšlejícím lidem najednou hodí výhružky „nebezpečnými cizinci“. Nejlépe samozřejmě těmi z východní Evropy nebo muslimy. Pravda je prostá: Cizinci budou tím nebezpečnější, čím méně je necháte dělat ekonomickou aktivitu, díky níž živí sebe a své rodiny. Je absurdní myslet si, že když vyženeme, třeba proto že neumí česky, z vozidla taxi cizince, který je identifikován, je na každém metru své cesty pod kontrolou GPS a po každé cestě dostane hodnocení od svých zákazníků, že vyřešíme potenciální hrozby. Opravdu nevyřešíme. Pokud někdo bude chtít ohrozit obyvatele v České republice jako řidič motorového vozidla, určitě nebude dobrovolně podstupovat byrokratický teror získání taxikářské licence. Náš figurant si to vyzkoušel na vlastní kůži a doteď se někdy vzbudí hrůzou. To je prostě fakt.
4. argument: Zkoušky jsou důležité, protože řidiči přeci musí své povinnosti znát
Ano. To platí i pro běžného obyvatele, který by – v ideálním případě – měl znát zhruba dva miliony zákonů, vyhlášek nebo nařízení, za jejichž porušení mu na území našeho státu reálně hrozí trest. Absolvovaná zkouška z práva ani žádného jiného okruhu vědění není zárukou toho, že člověk nabiflované vědomosti v hlavě uchová a bude je umět používat. Kdyby to tak bylo, libovolný kolemjdoucí by na vyzvání vyřešil kvadratickou rovnici, odříkal všechna vyjmenovaná slova po L či V, nebo bezchybně popsal, z čeho se skládá pestík. Neznalost zákona ani jinak definovaných povinností (samoregulace provozovatele) žádného řidiče taxi neomlouvá. S tím si vystačíme.
5. argument: Je to podvod, sdílení není opravdové sdílení
No a co? Fanatičtí odpůrci Uberu a podobných úspěšných projektů by se konečně měli smířit s jedním faktem: Z myšlenky sdílení se vyvinul nový obchodní model zprostředkující interakci mezi nabídkou a poptávkou, který obě strany trhu rády používají, protože jim přináší vyšší užitek, než kdyby jej nepoužívaly. Říkejte mu sdílená ekonomika, digitální ekonomika nebo třeba uberonomika. Je to jedno. Díky digitalizaci a internetu prostě vznikl nový standard služby, jehož uživatelé nepokládají státem definované ochranné regulatorní prvky v oblasti taxislužby za efektivní. Tak jako písařům vzal práci knihtisk, který nadefinoval nový standard přenosu informací, tak ostře regulovaným, žlutým kloboukem označeným a zkouškami nabiflovaným taxikářům vezme práci dredatý týpek ve vypůjčeném autě a s navigací Waze na mobilu, který za zlomek ceny sveze spokojeného klienta z práce domů, protože potřebuje vydělat peníze na cestu kolem světa. Nevidím v tom jediný problém.
Nakročíme do 21. století?
Upřímně, celá ta tahanice o deregulaci už je docela únavná. Doufám, že zákonodárci vezmou rozum do hrsti a nepromarní šanci schválit úpravu legislativy, na které možná prodělají někteří podnikatelé z oboru, ale vydělá na ní zákazník. A především: která posune Českou republiku do 21. století.
Autor je ekonom, pracuje jako ředitel výzkumu v Centru ekonomických a tržních analýz (CETA).
