Popírání holocaustu, fascinace Heydrichem a odmítání Benešových dekretů – i taková je německá AfD
Volby v Durynsku, spolkové zemi Německa, ukázaly nejen na prohlubující se rozdělení německého obyvatelstva v politických názorech, ale také na propad klasických stran ve prospěch stran označovaných jako radikální či populistické. Vítězem voleb se stala radikálně levicová Die Linke, která je tak levicová, že o ní i němečtí zelení prohlašují, že levicové postoje žene do extrému. Druhá skončila radikálně pravicová Alternative für Deutschland (AfD), kterou ve volbách vedl muž označující připomínku židovských obětí nacistického režimu za urážku. Zajímavé je především to, jakými postoji dovedl durynskou AfD k druhému místu její lídr Björn Höcke.
Björn Höcke se narodil roku 1972 v Severním Porýní-Vestfálsku a profesí je učitel. Ve svém mládí byl členem Mladých křesťanských demokratů, ale následně se připojil k zakladatelům AfD. Pozornost připoutal například svými projevy na akcích hnutí Pegida. Asi nejznámější je jeho výrok, že památník židovských obětí nacistických zločinů v Berlíně uráží Německo a že by se Němci již neměli omlouvat za zločiny spáchané Němci za druhé světové války. „My Němci jsme jediní lidé na světě, kteří si v centru svého hlavního města postavili památník hanby,“ řekl doslova Höcke a uvedl, že Němci „musí ve své pamětní politice provést změnu o 180 stupňů“.
Podle německého zpravodajského webu Merkur.de Höcke také vyjádřil názor, že spojenecké bombardování německých měst za druhé světové války bylo válečným zločinem, a obhajoval některé z tezí známých z argumentace popírače holocaustu Davida Irvinga, který je znám nejen obhajováním nacistického režimu, ale také šířením lží o spojencích bojujících proti nacismu. Höcke se také zúčastnil vzpomínkové akce německých neonacistů při výročí bombardování Drážďan spojeneckým letectvem, informuje německý zpravodajský web Thüringische Landeszeitung.
Höcke se také vyjádřil o imigrantech v Německu jako o lůze (významově také lze z němčiny Gesindel přeložit jako chátra či havěť). Na to mu jeden z potomků imigrantů odpověděl: „Máma pracovala 50 let v továrně a byla tam jedinou ženou. Dostala asi 600 eur a zemřela na rakovinu. Díky této lůze jsem šel na univerzitu.“
Strana plná extremistů
O Höckem a jeho kontaktech s neonacisty a německými nacionalisty se v německých médiích hodně spekuluje na základě různých informací. Faktem je, že Höcke se prezentuje dosti nacionalisticky a vůči historii revizionisticky. To vše ovšem pro nás v České republice nemusí být vůbec nic dobrého. AfD je sice stranou velmi komplikovanou a složenou z různých frakcí a ideologických odstínů německého nacionalismu a konzervativismu, ale fakt, že v Durynsku přitáhl voliče člověk nepřímo obhajující nacistický režim, může být varováním do budoucna.
Pokud dnes v České republice někdo z českých vlastenců jásá nad vítězstvím Höckeho v Durynsku, měl by více uvažovat nad možným vývojem v budoucnu. Není to tak dávno, co vedoucí představitelé AfD označili odsun sudetských Němců z Československa za genocidu a zločin proti lidskosti (konkrétně například Alice Weidelová a Alexandra Gaulandaová) a dotazovali se, jestli bude německá vláda prosazovat odškodnění odsunutých Němců a zrušení diskriminačních Benešových dekretů. Politici AfD se mimochodem odvolávají na návrh prvního českého prezidenta Václava Havla, aby odsunutým Němcům bylo poskytnuto odškodnění a právo získat české státní občanství, což je dosti vtipné vzhledem k tvrdě nacionalistické pozici AfD vůči imigrantům v Německu.
Pokud si někdo myslí, že je to výjimkou, tak ho musím zklamat. V bavorské AfD je například významným členem jistý Jan-Ulrich Weiß, který šíří antisemitské mýty o světovládě Židů. Ještě pikantnější je kauza Dirka Hoffmanna, v té době okresního předsedy AfD Wittenberg, který označil izraelskou operaci proti teroristům v pásmu Gazy za stejnou jako holocaust spáchaný nacisty na židech. Přední člen AfD se tak vlastně zastal muslimských teroristů proti Státu Izrael. A perličkou je i jistý Kay Nerstheimer, který působí v AfD Berlín a obhajoval válečné zločiny německého nacistického režimu a jednotek SS vůči osvobozeneckým a partyzánským hnutím v Evropě. Obhajoval například povraždění italských civilistů v jeskyních Ardeatine jednotkami nacistické říše. Jak na to asi reagoval italský nacionalista Salvini? Pokud se o této obhajobě zločinů nacistů dověděl?
Co na to Václav Klaus?
Pro nás v České republice je také důležité vědět, že mnozí členové a sympatizanti AfD obdivují nacistické zločince a katy českého národa, například Reinharda Heydricha. Je to i případ předního politika AfD Bernda Pachala, který nejen obhajoval Heydricha, ale doporučoval ke studiu knihu předního anglického popírače holocaustu Douglase Reeda a zároveň označil politiku nacistického zločince Heydricha vůči českému národu za moudrou. „[Češi] na rozdíl od spojenecké propagandy a propagandy české exilové vlády požívali větší autonomie než za Habsburků, a navíc se výrazně zvýšila životní úroveň. V neposlední řadě to bylo dáno moudrou politikou říšského protektora Reinhardta Heydricha,“ tvrdí Pachala.
A výčtem představitelů AfD zpochybňujících bojovníky proti nacismu a snažících se je očernit a vykreslit jako horší než Němci bojující za nacismus bychom mohli obsáhle pokračovat. Osobně si myslím, že pokud je někdo opravdu českým či moravským vlastencem, tak si musí přiznat, že AfD u moci by nejspíše byla mnohem horší variantou než současná vláda bývalé komunistky Angely Merkelové.
Ovšem velmi varovným faktem je skutečnost, že lidé společensky známí svými revizionistickými a nepřímo i pronacistickými postoji vedou AfD v německých spolkových zemích a zároveň získávají přízeň mnoha německých voličů. Je dobré si poté položit otázku, jestli se opravdu Německo vyrovnalo se svou nacistickou minulostí. Právě rostoucí odhalování neonacistů v řadách AfD vede k tomu, že se na tuto stranu a zjišťování, jak moc je neonacistická, zaměřil Spolkový úřad na ochranu ústavy (BfV). Bylo by totiž velice vtipné a zároveň děsivé vidět za pár let německou vládu vedenou AfD, jak vůči České republice prosazuje sankce za nezrušení Benešových dekretů a neodškodnění sudetských Němců. Byl by to jistě dobrý knokaut bývalého prezidenta Václava Klause a mnoha dalších českých obhájců AfD.
