Osm mrtvých, desítky zraněných a hodně dlouhé čekání: Soudní proces, který se táhne přes jedenáct let
Víte, co jste dělali v roce 2008, tedy před jedenácti lety? Pamatujete si, co se tehdy stalo, kdo byl tehdy třeba premiérem nebo ministrem dopravy? Jednou z nejtragičtějších událostí onoho roku bylo nepochybně železniční neštěstí v severomoravské Studénce. Kvůli železniční tragédii v srpnu 2008 zemřelo osm lidí a desítky dalších utrpěly vážná zranění. Myslíte si, že již byl případ po jedenácti letech uzavřen a někdo relevantně potrestán? Nebyl. Věc se stále řeší a nikdo zatím nebyl dohnán k trestně-právní odpovědnosti.
Aktuální vývoj je následující: Novojičínský okresní soud tento týden vydal osvobozující rozsudek. A to již podruhé. Soud nyní zprostil viny všechny obžalované – bylo jich deset. Pro vyšší informační komplexnost dodejme, že první zprošťující rozsudek trestně-právní senát vynesl v září 2017. Odvolací senát krajského soudu předmětný rozsudek zrušil a nařídil nové projednání případu.
Novojičínský okresní soud mimo jiné shledal, že se vlastně stoprocentně a nevyvratitelně neví, z jakého důvodu železniční most spadl. A co je z pohledu trestního práva zásadní, neprokázalo se, že čin spáchali právě obžalovaní. I zde platí odvěká trestně-právní zásada – in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného). Což je ostatně výchozí princip nejen našeho, ale každého kontinentálně-evropského trestního procesu.
Jak jsem již naznačil výše, předmětná věc stále běží, jelikož nový rozsudek není a nemůže být pravomocný, státní zástupce se na místě ihned odvolal.
Lepší než odsoudit nevinné
I právnímu laikovi je jasné, že jedenáct let procesu je opravdu hodně. Pokud má přijít spravedlnost, musí přijít včas. Nelze se divit pozůstalým po obětech ani přeživším zraněným, že jsou naštvaní – jak na ty, kdo tragédii způsobili, tak i na český stát, že se to celé vleče tak dlouho.
Bylo by ovšem laciným vyústěním této glosy, kdyby teď autor zpustil obvyklý kolovrátek o pomalé justici a neschopných politicích, kteří můžou za pomalé a zkostnatělé soudní prostředí. Rozhodně nijak nepopírám, že jedenáct let je opravdu hodně, nicméně ještě horší by bylo, pokud by ve věci byli odsouzeni nevinní lidé. Tedy že by byl hnán k odpovědnosti někdo, kdo za věc reálně opravdu nemohl. Řečeno odborněji: mezi jehož jednáním a škodlivým následkem neexistoval kauzální nexus, tedy relevantní příčinná souvislost. Je mi jasné, že soudní tahanice vedou u mnohých k lákavému zvolání – tak už konečně někoho potrestejte! Ale když někoho soudy „odemelou“ nespravedlivě jen pro to, aby se věc již konečně nějak uzavřela, tak to život mrtvým nevrátí. A byla by to i facka právnímu státu.
Je možná smutné takhle to napsat, ale bohužel je to realita. Jsem i v zásadě skeptický k tomu, že by nějaká změna českého veřejného (trestního) práva vedla v takto složitých případech k rapidnímu zrychlení řízení, aniž by došlo k narušení právní jistoty a kvality řízení. Což nemění nic na faktu, že jsem z toho také zarmoucený.
Autor je právník.
