Starokomunisté zastiňují mladokomunisty. Slábnutí navzdory, novým hrozbám ku prospěchu
Jedno je KSČM třeba nechat. I se špatnými kartami dokáží hrát obstojnou hru. Po tristním volebním výsledku v uplynulých sněmovních volbách se poprvé v polistopadové historii dostali k přímému vlivu na vládu. A čím horší zhůvěřilosti pronášejí, tím větší se jim dostává mediální pozornosti.
Komunisté jsou nejspíš nejvděčnější politickou silou. Vládní koalici ANO a ČSSD se hodí, drží ji u moci. A zvláště pro pravicovou opozici jsou zase snadným a čitelným terčem. I když by – i ve světle kulatého výročí listopadu 1989 – měli být anachronismem. Jakkoliv slyšitelným a provokujícím.
A je jedno, jestli je to představitel stalinistického křídla KSČM, její místopředseda Stanislav Grospič se svým znevažováním událostí srpna 1968 a jejich obětí. Je hezké, že se po téměř dvou týdnech (!) omluvil, ale o upřímnosti jeho slov – tedy slov v omluvě – se dá stejně upřímně pochybovat. Či nijak nepřekvapivý plagiátor Zdeněk Ondráček, zocelený bojem s vnitřním nepřítelem během Palachova týdne. Anebo přímo předseda strany Vojtěch Filip, který se nerozpakoval v Poslanecké sněmovně umlčet rozpravu při projednávání daňového balíčku.
Zřejmě nejpozoruhodnější slovní výlev se ovšem v poslední době podařil komunistické europoslankyni Kateřině Konečné. V rozhovoru pro Parlamentní listy jsme se například dozvěděli, že za minulého režimu „miliony lidí žily spokojené životy v nových bytech“, do práce se chodilo s jistotou obživy, jezdilo se na dovolenou a na chaty. A dnešní svoboda spočívá jedině v tom, že „se můžeme svobodně rozhodnout, u které banky se doživotně zadlužíme; můžeme svobodně zvolit politiky, kteří okamžitě po volbách odloží své volební programy, a pak na ně svobodně nadávat...“ A došlo i na „kapitalistického vraha a diktátora Pinocheta“. Už jen chrastění řetězem scházelo.
Silnější intenzita slov sice komunistům na popularitě nepřidává, na druhou stranu je alespoň drží na svém. Například podle průzkumu agentury Kantar CZ, který byl zveřejněn v nedělních Otázkách Václava Moravce, je podporuje 7 % voličů, což je jen o pár desetin pod volebním výsledkem. A hlavně dva procentní body nad sněmovní vstupní linií (taková ČSSD s 4,5 % by mohla závidět, byť jiné průzkumy pro ni dopadly lépe).
Jenže pozornost a rozhořčené reakce, které se KSČM – tedy jakýmsi „starokomunistům“, nemyšleno s ohledem na věk, ale na postoje – daří vyvolávat, zastiňují nová, reálnější nebezpečí představovaná „mladokomunisty“. A aby to nebylo jednoduché, není to takhle přehledně agregované v jedné semknuté straně, ale rozptýlené mezi různá uskupení a hnutí. Ať už jde o kontrolu všeho možného od tržeb i v té nejzapadlejší hospůdce, až po smlouvy a majetky volených zástupců v těch nejmenších vesnicích. Či o hanění snahy o ekonomický růst a přirozené touhy po zisku ve jménu klimatického boje, jako by to bylo v rozporu s přírodou. Anebo o vyhánění aut z měst místo skutečného řešení dopravní situace. A šlo by pokračovat…
Dokud tu ale budou (staro)komunisté, kteří se nestydí ani za tento název, hlavní pohoršení si vyslouží oni. Protože je to jednodušší a efektivnější.
