Alexandra Udženija: Elektroauta jako nový solární průšvih
Každá doba má svá pozitiva a negativa. Dnešní nás obohacuje neuvěřitelným technologickým pokrokem. Léčíme dříve smrtelné nemoci, svobodně cestujeme téměř po celém světě, máme možnost dostat se k nepřebernému množství informací, komunikovat spolu v krátkém čase přes půl světa, kvalitně bydlet, produktivně pracovat atd. Na druhé straně stále častěji propadáváme virtuálním iluzím, útočíme na základy samotné civilizace a podléháme iracionálním vírám ve snaze zabránit ničím nepodložené katastrofě, jež nám prý díky pokroku hrozí. A právě ekologie je toho dobrým příkladem.
Když se dobrý úmysl trochu zvrtne
Aniž bych chtěla příliš zabíhat do historie, příkladem, který máme tak říkajíc stále na očích, je tzv. solární průšvih. Dobrý úmysl, jenž se proměnil v noční můru. Díky směsici neodpovědnosti a ideologické zaslepenosti některých politiků a laxnímu přístupu úředníků stál a bude ještě dlouho stát tento „projekt“ české firmy a domácnosti desítky miliard korun. A vedlejším efektem solární absurdity je totální diskreditace obnovitelných zdrojů.
Základní princip je přitom správný. Těžko co vytýkat snaze alespoň zčásti snížit závislost energetiky na fosilních palivech a jádru a nahradit ji obnovitelnými zdroji. Ovšem ignorování ekonomických zákonitostí, snaha protlačit vlastní ideologickou vizi stůj co stůj a přehlížení zahraničních zkušeností celou věc dokonale pohřbily. Prodělali jsme všichni, až na pár informovaných solárních baronů a jejich konzultantů. Když tento nebezpečný návrh z dílny Martina Bursíka v roce 2005 projednávala sněmovna, byla opoziční ODS proti. Už tehdy upozorňovala na rizika štědře nastavené státní podpory. Ovšem zákon hlasy ČSSD, lidovců, unionistů a komunistů prošel.
Přitom právě tato „nevinná“ chyba bude stát odběratele elektřiny, tedy nás všechny, neuvěřitelných 300 až 500 miliard korun. Obrana strůjců tohoto solárního průšvihu, že „nic z toho se nedalo předvídat“, jednoduše a prostě demonstruje dopady toho, když se příslušné zákony přijímají pod tlakem momentálních módních politických a ideologických trendů, aniž by někdo podrobně analyzoval jejich reálný dopad.
Tak hlavně, že současná vládní pražská koalice najala Martina Bursíka jako hlavního ekologického poradce v Praze. Už se nemůžeme dočkat nějakého podobně užitečného projektu i v našem hlavním městě. Jakým směrem se ubírá jeho uvažování, už naznačila jeho slova o tom, že pokud jezdí Pražák autem se spalovacím motorem, bude to jeho poslední.
Jsou elektroauta skutečně ekologická?
Elektromobilita. A to je přesně onen nový fenomén, k němuž ekologičtí fanatici typu Bursíka přecházejí od blouznění o solární nebo větrné energii. Jak jsem zmínila, v principu jsem pro diverzifikované portfolio v rámci energetického mixu a byla jsem jedna z prvních mezi občanskými demokraty, kdo moderní technologie, včetně rozumného zapojení alternativních zdrojů energie a podpory nástupu elektromobility, prosazoval.
Pojďme ale rovnou k jádru kontroverze. Jak moc jsou elektroauta ekologická?
Elektrifikace aut, mající za cíl snížení emisí oproti tradičním spalovacím motorům, přináší značnou ekologickou zátěž, a to hlavně v důsledku výroby lithium-iontových akumulátorů, jež hybridní a elektroauta pohánějí. Některé studie dokonce uvádějí, že v důsledku ekologické zátěže při výrobě trvá elektroautu deset let provozu, než se svou ekologičností vyrovná autu s tradičním dieselovým motorem. Nejsem odborník, ale i laickým pohledem celá věc ukazuje na fakt, že je chybou uvádět výhradně emise z provozu auta, má spíše smysl soustředit se na emise vypouštěné v průběhu celého „životního cyklu“ takového automobilu, včetně nakládání s vyřazenými ojetinami a baterkami.
Jenže vysvětlete to ekologickým aktivistům! Vše má podle nich směřovat k jedinému cíli — podpoře pouze jednoho druhu pohonu automobilů. Ovšem pokud elektromobilita znamená reálně vyšší celkovou ekologickou zátěž, co se stane, až všichni naráz přesedláme ze spalovacích motorů do elektromobilů? Bude se nám dýchat lépe, nebo se udusíme emisemi z továren, které budou bezemisní auta vyrábět, a otrávíme jedy z vysloužilých baterek? Analyzoval vůbec někdo ekonomický a ekologický dopad potenciální absolutní elektromobility? Unese ji vůbec naše energetická síť, nebo kvůli dobíjení baterek v autech budeme muset postavit nové elektrárny? Jako tragikomický doklad negativního dopadu elektromobility na životní prostředí působí zpráva z minulého týdne, že po nehodě elektromobilu v sousedním Rakousku bylo zapotřebí přes padesát hasičů a techniků, aby uhasili požár auta. Vozidlo navíc muselo být po tři dny uschováno ve speciální vodní lázni, aby se zabránilo opětovnému požáru vraku…
A to vůbec nezmiňuji absenci dostatečného množství nabíjecích stanic, která činí z provozu elektromobilu v reálném životě poměrně komplikovaný problém.
Když uvážíme výše zmíněné, je jasné, že než se pustíme do slepé podpory nákupu elektromobilů, měli bychom nejdříve zajistit dostatečnou infrastrukturu a zabezpečit skutečnou ekologičnost i samotné výroby těchto aut. Bohužel trend jde opačně, až to člověka nutí přemýšlet, jestli se nám díky různým aktivistům a neodpovědným politikům nerýsuje na obzoru nový „solární průšvih“?
Ekologie je dobrý sluha, ale zlý pán
Snaha o ekologičnost našich životů má racionální základ. Životní prostředí máme opravdu jen jedno a nesmí nám být lhostejný stav okolí, ve kterém žijeme. Snaha využívat moderní technologie k tomu, aby život člověka měl menší dopady na přírodu kolem, je jistě správná cesta a já taková opatření obecně vítám. Ovšem vždy je potřeba ctít selský rozum a porovnávat možné dopady módních novinek se zkušenostmi z historie. Lidé jsou stále stejní a jsou schopni snadno a rychle podlehnout líbivé iluzi dokonalého světa.
Méně je prostě někdy více. Rozumně, postupně a konzervativně je lépe než bláznivě, radikálně a aktivisticky.
Tak pán Bůh s námi a zlé pryč.
