Andrej Babiš se dotkl hranic pravdy a lásky. Stále ale má problém... Je Andrej Babiš
Pro premiéra to nebyl příjemný 17. listopad. Ostatně jako nikdy od doby, kdy ukročil z byznysu do politiky. Nad ránem se narozdíl od prezidenta Miloše Zemana odhodlal přijít na Národní třídu, „odměnou“ mu byl ale pískot hrstky přihlížejících. Kdyby tam šel přes den, bylo by to nejspíš ještě horší. A kdyby tam nešel vůbec, bude kritizován jako slaboch, zbabělec…
To se ale dalo čekat. Za větší pozornost stojí proslov, který následně pronesl dopoledne v Národním muzeu. A nejen proto, že si vzal správnou kravatu – místo ranní „ruské“ trikolory tam už měl tu správnou českou. Omluvil se za členství v KSČ, ocenil Václava Havla, zmínil disent jako takový – i když dost opatrně – a vlastně se tak trochu přiznal ke zbabělosti. A pochopitelně dodal, jak dnes naše země vzkvétá a prosperuje.
Nutno říct, že to byl dobrý projev. Možná nejlepší, co kdy Andrej Babiš pronesl. A je jedno, že nejspíš si ho premiér nepsal sám. Řekl ho a ztotožnil se s ním. Chytře se vyhnul problému své spolupráci s StB, kterou ještě ráno na Národní odbyl směrem k lidem, jenž mu to připomínali, slovy: „Lidi žijí ve lžích.“ Sám asi ví, že členství v KSČ se narozdíl od estébáctví stalo holt něčím, nad čím se tu i vrcholných politiků přivírá oko.
Už to, že se omluvil za rudou knížku, je ale symbolicky důležité. Tím totiž dal najevo, co je a co není špatné, což se při dnešních relativizacích vytrácí. Bohužel v realitě se tím moc neřídí, když si nechá vládu podporovat komunisty. Ale to je prostě…Andrej Babiš.
A v tomto úhlu je potřeba vidět i jeho nedělní vystupování. To časně ranní na pražské Národní třídě i to dopolední v Národním muzeu. Andrej Babiš zjevně zašel na okraj toho, kde končí bezskrupulóznost a začíná morálka. A v mnohém se i překonal, to je třeba zdůraznit. Navzdory očekávaným protestům a alespoň v nepříliš exponovanou dobu přišel uctít památku 17. listopadu. A poté pronesl projev, kde se dokonce i kál.
I kdyby to byl kalkul. Anebo snaha utišit kritiku v těch kritizujících segmentech společnosti, kde to má aspoň určitou naději. Andrej Babiš nebyl nikdy ideolog. Jeho „vázací“ schůzka s estébáky v někdejší bratislavské vinárně U obuvníka nebyla projevem jeho režimního nadšení, stejně jako jeho členství v KSČ. Jen se prostě přizpůsoboval okolnostem…
Není pochyb, že listopad 1989 uvítal, přinejmenším kvůli možnostem v podnikání. A dost možná mu více vyhovuje i svobodná společnost, jistý – jakkoliv nutný respekt – chová i k demokratickým volbám. To je třeba mu přiznat.
Jenže pokud tehdy jednal hlavně z prospěchu, jak má mít člověk jistotu, že i jeho nynější postoje nejsou vedeny stejnými oportunistickými pohnutkami?
