Marek Stoniš: Zbabělost jako nedostatek informací aneb Statečnost Andreje Babiše
„Nebyl jsem tak statečný jako Václav Havel,“ kál se český premiér Andrej Babiš během oslav třiceti let svobody. A stal se okamžitě terčem posměchu. Jak „tak statečný“? To znamená, že byl taky statečný, ale jen o něco méně než Václav Havel? O kolik vlastně? Byl o tolik nestatečnější, že dobrovolně vstoupil do Komunistické strany Československa? Kdyby byl tedy jen o něco statečnější, nevstoupil by? Jak se vlastně měří statečnost? Na peníze, metry, statečná slova?
Problém je samozřejmě složitý. K tomu, aby člověk mohl být statečný, musí nejprve překonat strach. A aby mohl mít strach, musí vědět z čeho. Zkrátka potřebuje dostatek informací. A ty Andrej Babiš prostě neměl. Jak přiznal v rozhovoru pro jeden z titulů, který vydává jeden – jím samozřejmě neřízený – svěřenský fond, například ani nevěděl, že před Listopadem občané potřebovali ke svému pasu také výjezdní doložku, aby mohli vycestovat do zahraničí. Logicky: když nevíte, že výjezdní doložku nepotřebujete, ani nemůžete mít strach z toho, že ji nedostanete a nevycestujete nikam.
Jak člověk typu Andreje Babiše mohl před listopadem 1989 svobodně cestovat do zahraničí bez výjezdní doložky, vám nevysvětlím. Ale teorii bych měl. Nebo spíše hypotézu. K čemu by také taková výjezdní doložka byla člověku, který vyrůstal ve Švýcarsku, Francii, kde nikdy nikdo výjezdní doložku nepotřeboval, a coby pracovník podniku zahraničního obchodu později jezdil po světě a pracoval ve prospěch své vlasti a jejích tajných i veřejných služeb do roztrhání těla? Vždyť by jej taková doložka při cestování jen zdržovala. Prostě mu nikdo neřekl, že ji potřebuje, a on ji tedy nepotřeboval. To se nám to potom takovému člověku vyčítá, že nebyl statečný!
Stejně tak Andreji Babišovi při vstupu do Komunistické strany Československa nikdo neřekl, podobně jako dalším miliónům Čechů a Slováků, že je to strana, která má na rukou krev nevinných lidí. A že její omezená moc se odvíjí od zájmů a libovůle cizí imperiální mocnosti. A že potlačuje lidská práva. Kdyby mu to tehdy řekli, nemusel by se dnes stydět, že do ní vstoupil, a veřejně se za to omlouvat před novináři a zahraničními státníky.
Opravdu škoda, že nemohl Andrej Babiš projevit více odvahy mnohem později, zvlášť v době, kdy se rozhodoval vstoupit do politiky. Kdyby ji měl, nemusel by se nechat vláčet kvůli nějakým drobným dotačním miliónům v médiích, nemuseli by tahat jeho rodinu k policejním výslechům, prověřovat jeho majetek, vyčítat mu, že optimalizuje daně, že chce uchvátit bezpečnostní složky země prostřednictvím svých lidí atd. Nemuseli by na něj křičet na náměstích, že je estébák, lhář a komunista. Jen by mu prostě někdo měl tehdy říci (Mára? Faltýnek?), že politika je opravdové svinstvo, a on by v sobě musel najít dostatek odvahy říci „NE“!
Ale on řekl Ano, bude líp. A teď trpí. Za nás všechny. Chudák malý.
Text vyšel jako editorial nového tištěného Reflexu >>>
