Změnu systému, ne klimatu: Pražská filozofická fakulta se proměnila v baštu radikální levice

„Díky, že můžem vyhynout? WTF, to je přehnaný,“ říkaly si vedle mě dvě studentky ráno před plachtou v jednom z mezipater. Trochu drsně ironickou úpravu jednoho oblíbeného (a možná trochu kýčovitého) motta oslav sametové revoluce na ní doprovázel obrázek umírajícího dinosaura.

A to nebyl zdaleka jediný transparent odkazující ke 30 let staré, dnešní aktivisty inspirující studentské vzpouře. Na zábradlích a stěnách visela i hesla „Vzpomínat nestačí. Na mrtvé planetě nejsou výročí“, „Máme holé lesy“ nebo „Uhlí ropa plyn patří do dějin“. Jako folklór už na protestech proti změnám klimatu působí i různé radikálnější politické vzkazy, jako „Změnu systému místo změny klimatu“ a „Více podzimu, méně kapitalismu“. Nakonec i z několika přednášek a výstupů vyznívalo, jako by stav planety nebylo možné ovlivnit bez nějakého toho převratu.

Akademická rebelie

Transparenty byly to první, čeho jsem si při procházení budovy všiml, takže jsem se na ně nemohl nezeptat. Iniciátoři stávky – spolek Univerzity za klima – podle slov svých mluvčích neřeší, co si kdo na akci pověsí: „Každý si sem může dát transparent, který odpovídá našim hodnotám, to znamená nenásilí a tak dále. Jsme iniciativa vzniklá odzdola, každý se může podílet na tom, jak stávka bude vypadat, a máme přes den pléna, na kterých to řešíme,“ říká student sociologie na FF a jeden z mluvčích, Kryštof Říha.

Slovo nenásilí bylo na stávce slyšet často, ostatně i její zčásti akademické provedení formou přednášek a debat k tomu sedělo. Kdo by si přečetl jen samotný program akce, mohl by si klidně myslet, že má tu čest s nějakou ekologickou konferencí. Přednášející někdy i v kvádrech, témata jako česko-rakouská ekologická spolupráce, životní prostředí za socialismu, jádro jako řešení klimatické změny… a myslelo se dokonce na pauzu na oběd! Samozřejmě veganský.

Jinak ale kulisy působily sice trochu apokalypticky (mezi všemi těmi slovy o vymírání) a punkově, přitom však pořád intelektuálně tím, že se všechno dělo na akademické půdě. Z tohohle pohledu to byla taková malá česká alegorie levicové atmosféry amerických univerzit. To vše za doprovodu televizních kamer a ochranky, jež ale fungovala spíš symbolicky a třeba ve chvíli, kdy na stávkující několik minut křičel starší muž tak, že to bylo slyšet až o dvě patra výš, nijak nezasáhla.

Pokud jde o vztah k politice, definují se Univerzity za klima jako nestranná, ale zároveň ne apolitická skupina. „Zastáváme názor, že změna klimatu je řešitelná, ale ne v systému, který stojí na principu nekonečného ekonomického růstu,“ vysvětluje Kryštof Říha. Jaký jiný systém musí přijít, to na stávce úplně explicitně nezaznívalo. Hnutí Extinction Rebellion (Rebelie proti vyhynutí), jež se na stávce taky podílelo, nicméně zmiňuje třeba ustavení něčeho jako nevolených ekologických orgánů, které by navrhovaly různá opatření v otázkách životního prostředí. Takové ekorevoluční Občanské fórum, jež by ale nemuselo projít žádnými volbami.

Místo Grety Karl