Zahrádkářský zákon je legislativní paskvil, kterým politici jen podlézají svým voličům
O přebujelosti českého právního řádu jsem psal již několikrát. Nicméně poslanecké legislativní motory jedou dál na plný plyn. Důkazem je navrhovaný zahrádkářský zákon. Ano, čtete dobře, ne zemědělský, ale zahrádkářský zákon! Nový zákon má za cíl zejména vymezit zahrádkaření a činnosti související jako takzvaně veřejně prospěšnou činnost. Zdokonalit by se také údajně měly nájemní podmínky pro zahrádkáře a zahrádkářky v osadách.
Skupina poslanců napříč stranami a hnutími předložila letos v listopadu nový zahrádkářský zákon. Skoro jediný, kdo se nepřidal k tomuto takřka stachanovskému návrhu, je SPD Tomia Okamury, otázkou je, zda z důvodu právní rozvahy a střídmosti, či je důvod prostší – ostatní strany se s nimi nekamarádí, a tudíž je k návrhu nepřizvaly. Pochvalu si zaslouží ODS, která zůstala věrna svému právnímu minimalismu a principu zbytečného nezasahování do běhu světa a společnosti, protože se její poslanci k návrhu nepřidali.
Autor tohoto textu, stejně jako mnozí ministerští legislativci a další právníci má vážnou výhradu k tvrzení, že „zahrádkaření“ je skutečně veřejně prospěšnou činností, jak tvrdí předkladatelé napříč politickým spektrem. Mám za to, že se zde o hlubší veřejný zájem nejedná, spíše jde o činnost vykonávanou hlavně pro vlastní potřebu a prospěch. Inu, zkuste přijít na soukromou zahrádku a natrhat si tam jahody, či dokonce vykopat brambory, které jsou tam pěstovány údajně ve veřejném zájmu a k užitku všech. To by vás patrně ztrestala rána soukromou (dle navrhovatelů veřejně prospěšnou) motyčkou. Osobně bych něco takového raději neriskoval, ani před účinností tohoto zákona, ani poté.
Předkládaný zákon je učebnicovou ukázkou toho, jak vypadá zákon zbytečný. Právní předpis, který dle odborných analýz de facto nepřináší nic nového, tedy co by již neřešily dnešní platné a účinné zákony. Mám důvodné podezření, že zapojení poslanci spíše cílí na své zviditelnění a posílení svého dobrého jména u voličů zahrádkářů. Koneckonců volby se opět blíží, v Česku jsou neustále nějaké volby. A jak říká klasik – víte, kolik takoví zahrádkáři a jejich rodiny mají hlasů? Nepodceňovat!
Autor je právník.
