Marek Stoniš: Když humor končí u soudu, končí sranda
Reflex už více než dvacet let tiskne komiks Zelený Raoul, který za tu dobu stačil pozurážet celou politickou scénu, polovinu národa a zhruba čtvrtinu našich celebrit. Kdybych na tomto místě hájil jakékoliv cenzurní zásahy do svobody uměleckého projevu, případně práv činit si veřejně srandu z (téměř) kohokoliv a čehokoliv, asi by to vyznělo pokrytecky.
Přesto mi to nedá, abych se nepodivil nad některými aspekty soudního verdiktu ohledně skandálních inscenací hanobících křesťany a symboly české státnosti, k nimž došlo loni během divadelních představení Prokletí a Vaše násilí a naše násilí chorvatského režiséra Olivera Frljiće. Ta byla uvedena v rámci brněnského festivalu Divadelní svět pod záštitou Národního divadla Brno a vešla ve veřejnou známost především proto, že jedno z nich bylo narušeno vpádem spolku Slušní lidé, kteří se nehodlali smířit s tím, že na pódiu se z vagíny jedné z hereček vytahuje česká vlajka, případně, že Ježíš Kristus znásilňuje muslimku.
Kardinál Dominik Duka se jménem českých křesťanů domáhal u soudu omluvy za výše zmíněné urážky věřících, ale dostalo se mu zamítnutí. „Umělecký projev používá specifické výrazové prostředky, používá symboliku, používá nadsázku, a pokud má potenciál přispívat k diskusi o otázkách veřejného zájmu, tak je právně přípustný i za cenu jisté oběti na náboženském sentimentu části věřících osob. Víra a tolerance věřících by měly být v rámci demokratické společnosti natolik pevné, aby tohle unesly.“ Zapamatujme si toto zdůvodnění pro příští časy. Třeba se bude hodit jako precedens budoucích příštích podobně třaskavých uměleckých kauz s přesahem do života menšin či sociálních skupin.
Hypoteticky: Až se ozvou zástupci nejmírumilovnějšího náboženství na světě, že se cítí být uraženi skečem, ve kterém Alláh znásilňuje tisíce malých holčiček a chlapečků, stovkám svých manželek opéká hlavy v obří mikrovlnné troubě a plánuje vyhodit do vzduchu katedrálu svatého Víta, ale splete se a zlikviduje Kancelář prezidenta republiky (hra je přece soudobá a moderní!)? Případně by mohla verdikt soudu vzít jako štít své umělecké svobody hypotetická divadelní skupina, jež nastuduje divadelní frašku, kdy skupina našich romských spoluobčanů v prvním dějství rozebere pražské Wilsonovo nádraží a ve druhém je odveze zpeněžit do žižkovské sběrny kovů. Kdopak by mohl zpochybňovat takto zjevnou nadsázku s potenciálem přispět k diskusi o otázkách veřejného zájmu? Nikdo.
A co takhle sitcom z prostředí potratové komise pro homosexuální partnery? Asi raději ne...
Pro jistotu jdu na nástěnku před odesláním tohoto Reflexu do tiskárny zkontrolovat, o čem je aktuální Zelený Raoul. Jestli nemám tento úvodník raději vymazat, nebo aspoň trošku přepsat. Nerudné stáří, Klaus, Zeman…
No, takže nemusím…
