Miloš Jakeš - ilustační snímek

Miloš Jakeš - ilustační snímek Zdroj: ČTK/KALINA Michal

Vyrovnání se zločiny komunismu: Lepší pozdě než nikdy. Jde o výraznou symboliku a duši národa!

Petr Kolman

Píšeme rok 2019, oslavili jsme třicet let od sametové revoluce. Asi jste také zaregistrovali, že bývalý generální tajemník ÚV KSČ Milo(u)š Jakeš, bývalý ministr vnitra Vratislav Vajnar a bývalý předseda vlády Lubomír Štrougal budou trestně stíháni, a to z důvodu, že nezabránili pohraničníkům střílet na (nejen) československé občany.

Lidé si kladou otázku – má smysl nyní trestně stíhat takřka stoleté seniory? Má to dnes nějaký význam babrat se ve věcech často půlstoletí starých?

Půjdu bez publicistických vytáček rovnou k jádru věci: Zločiny proti lidskosti, základním lidským právům a demokracii nesmějí být promlčitelné. Abych připomněl slova německých právníků, kteří dlouhá léta řešili vyrovnání se zločiny nacismu: Společnost, která se opomene vyrovnat s těmito závažnými lidskoprávními delikty, bude odsouzena si podobné hrůzné věci prožít znovu! Na to nezapomínejme.

Vina a trest

Veřejnosti někdy splývají pojmy „vina a trest“. Není to totéž.

Myslím, že jakešovsko-štrougalovská trestní kauza jest toho ukázkovým příkladem. Nezávislé soudy by měly vynést, tedy samozřejmě pokud se skutkový stav náležitě prokáže, autoritativní výrok o vině zmíněných komunistických představitelů. O konkrétní trest zde už skutečně tolik nejde. Nemá smysl posílat devadesátileté lidi do vězení, avšak pro duši státu a národa má velký symbolický význam důrazně konstatovat, kdo a jak byl a je vinen. To nesmíme podceňovat.

Komentátor Reflexu Bohumil Pečinka při návštěvě vysílání veřejnoprávního rozhlasu trefně tuto věc glosoval, že zejména pomůže k nastartování a posílení diskuze o naší minulosti, na kterou se v rámci pěny dní zapomíná. To není málo.

Závěr

Někdo se vysmívá české justici a státu jako takovému, že trojici výše zmíněných vysokých komunistů trestně-právně řeší až nyní. Po třiceti letech. Posměšky (nadto leckdy účelové z post-komunistických pozic) opravdu nejsou na místě. S komunistickou totalitní minulostí je nutné se vypořádat, lépe pozdě než nikdy.

Sečteno: Trestně-právní stíhání přichází sice až tři desítky roků po něžné sametové revoluci, ale principiálně je velmi správné.

Autor je právník a publicista