Marek Douša: Hradní arogance aneb Ovčáčku, neházej moje kresby do své žumpy!
Někdy, ne moc často, ale někdy ano, se může stát, že prostě šlápnete do hovna. A někdy vás do toho hovna někdo strčí. Někdy si toho ani nevšimnete a chodíte po světě s tím svinstvem a divíte se, že se na vás všichni koukají divně, skrz prsty. Takže když mluvčí prezidenta republiky k jednomu ze svých sdělení, která vydal – jak jinak – na sociálních sítích připojil můj obrázek, obrázek, který vyšel v časopise Reflex a který vyšel v úplně jiné souvislosti, jenom jsem zalapal po dechu. Takhle se to teda dělá!
Docela legrační situace: vykračoval jsem si a nevěděl, že si ten cápek z Hradu přivlastnil můj obrázek (jak k němu vlastně přišel, když Reflex asi nečte, že jo?), použil ho, pozměnil kontext a prostě mě hodil do té žumpy, ve které se tak rád sám cachtá, a ani neřekl: podívej se, blbče, jak je jednoduché někoho zprznit a on se nemůže bránit. Nevšiml bych si, kdyby se nepodivily mé děti, co to mám za kámoše a kde jsem se to ocitl.
Dal jsem tedy pak tuhle historku k dobru na sociálních sítích, protože popravdě u nás u lesa je to každému šumafuk, co dělám a s kým. Jedna reakce ale byla velmi racionální, doporučil mi jeden sledující, ať si to nechám zaplatit, nebyl bych první. Je pravda, že by se mi nějaké prachy hodily, ale ráchat se v tom septiku se mi nechce, takže bych raději poskytl panu mluvčímu nějaké další obrázky zcela zdarma. Ty, ze kterých je kontext snad zcela patrný…
Jenomže co můžete chtít od člověka, který rabuje cokoli včetně Bible?
