Tahle vláda není pro mladý? Andrej Babiš potvrzuje, že už sází na věkově starší voliče...
Hnutí ANO si dříve zakládalo na tom, že je tu pro všechny. Tedy že je jakýmsi amorfním politickým uskupením, které je schopno svůj záběr rozšířit do jakýchkoliv končin voličského spektra. Z vývoje posledních let se ovšem zdá, že projekt Andreje Babiše jednu demografickou končinu opustil… A v jiné se naopak rozhodl pevněji usídlit.
„My staří budeme makat a platit daně, aby ti mladí neplatili daně,“ komentoval jízlivě v nedělních Otázkách Václava Moravce premiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiš návrh opozičních občanských demokratů, aby byla studující mládež do 26 let ušetřena placení daně z příjmu. A zjevně nešlo jen o – dejme tomu diskutabilní – obsah tohoto návrhu. Očividně se vymezil vůči jedné věkové skupině, a naopak vyjádřil sympatie ve prospěch jiné. Neboli hnutí ANO loví dál v seniorních vodách. Stejně jako v dalších mořích omílajících maják státního rozpočtu.
A aby to bylo úplně jasné: „Nás učili, mě vychovali – naši generaci, já už jsem téměř důchodce – že se máme postarat o rodiče,“ podnítil premiér pozornost starších voličů, o něž se jeho hnutí čím dál více opírá. A do návrhu ODS zabrousil způsobem, který byl okatým vzkazem věrnějším voličským skupinám. Už jen tím, s kým se rétoricky ztotožnil: „My budeme makat, my budeme platit ty daně… Ale aby vůbec neplatili daně?“ Jakožto „neplatiči“ myšleni mladí, pochopitelně…
A pochopitelná je i tahle stratifikace voličstva. Hnutí ANO se smířilo s tím, že nikdy nebude stranou pro všechny. Tedy něco ještě víc, než co se v politologické terminologii označuje jako „catch all party“ a co je stále víc považováno za relikt minulosti. Babišovo hnutí se smířilo s tím, že některé věkové skupiny holt už ztratilo. Což je logické a není se třeba divit.
Už sociologické odhady týkající se minulých sněmovních voleb z roku 2017 ukázaly, že podpora ANO se přelila k věkovým skupinám nad 60 let, kde hnutí dosáhlo podpory 41 % (na rozdíl od 14 % ve věkové kategorii 18–34 let). Navíc je potřeba levicově-populistickou vládní agendu – tedy přidávání, rozdávání, přerozdělování – nějak zúročit.
Na obranu premiéra a jeho hnutí je fér uvést, že řada kroků je prospěšná. Ať už jde o zvyšování platů učitelů, pracovníků ve zdravotnictví, v sociálních službách a v neposlední řadě důchodů. Problém je, že se tak děje bez nějakého systematického ukotvení, jen ad hoc, prostě dle libovůle současné vládní garnitury. I to nicméně vzbuzuje oprávněný vděk u volebních uren.
Ale zpět k základní tezi. Pokles zájmu o věkově mladší voličské skupiny neznamená, že by na ně Andrej Babiš úplně zanevřel. Což sám premiér potvrdil i v nedělní debatě ČT, kde neopomněl připomenout plošné slevy na jízdném: „Toto jsme udělali proto, že studenti mají vysoké nájemné.“ Teď už jen kolik jich to u volebních uren ocení…
