Bohumil Pečinka: Šmírák, nebo génius? Malý portrét velkého exhibicionisty Pavla Novotného
Novináře, baviče a komunálního politika Pavla Novotného (38) jsem moc nebral. Z mého pohledu nectil žánry – když se mluví vážně, tak se mluví vážně, když se směje, tak se směje. On však tyhle polohy podivně splétal, takže jeho energickému zápalu boje proti nespravedlnosti nešlo moc věřit. Pořád nad vším visela otázka: to myslí vážně, nebo si dělá legraci? Poté, co málem vyhlásil válku Rusku, jsem se do jeho rodných Řeporyjí vypravil zjistit, co tvoří jeho zvláštní fenomén.
Minulý pátek byla tma už před čtvrtou. Minimálně v pražské městské části Řeporyje, což jsou, z pohledu cizince, jen takové bez ladu a skladu rozmístěné domy u výpadovky na Plzeň. Radnici nebylo těžké najít. Už jenom proto, že jde o dům, kde místo obvyklých dvou vlajek běžně vlají tři prapory.
Vedle českého a místního praporu čas od času i tibetská vlajka. A když turecký diktátor Erdoğan mobilizuje armádu proti svým sousedům, i vlajka kurdská. Jednu žerď pro tyto účely zde nechal namontovat právě starosta Pavel Novotný, který už rok stojí v čele tohoto pětitisícového městavesnice.
Vtipný bizár
Novotného kancelář je stejná jako on sám – vtipný bizár. Všude tisíce věcí a věciček, jež se divoce překrývají a kupí. Nad vším ční úředně se tvářící nápis: Zde se podávají udání.
Na protější stěně je pod sklem vidět sbírku asi třiceti autíček komunistické Veřejné bezpečnosti (VB). Vedle je vitrína s knihou o Pomocné stráži VB a dobrých pětadvacet odznaků kdysi udělovaných těmto „lidovým fízlům“.
Uprostřed toho trůní starosta v mocné rozhalence, na nohou papuče v barvách fotbalové Slavie a s kalhoty někde hodně pod břichem. Když pak na něj zvenku někdo zavolá, on jde k oknu ve druhém patře a člověk má možnost poznat i vzorek jeho slipů.
Do toho kouří jednu od druhé a přes teplotu kolem nuly má stále otevřené okno, rozhalenou košili a vášnivě sází jednu historku o bojích se všemi nepravostmi světa za druhou. Hodně v tom připomíná Andreje Babiše. Na rozdíl od premiéra nechrlí lamentace, jak mu celý svět ubližuje, ale v jádru zůstává optimistou.
To je tedy on, Pavel Novotný, člověk, jenž minulý rok získal třicet procent v komunálních volbách v Řeporyjích a nemine den, kdy by se nesnažil otevírat nová témata.
Zprávy o své činnosti podává ve svém pořadu Extrémní starosta na Mall.tv. Kromě slovníku prvotřídního dlaždiče na jeho názorech a postojích moc extrémního není. Dokonce jde říct, že takhle by si průměrný český volič představoval ideálního starostu městečka střední velikosti. Kde se vzal Pavel Novotný?
Don Corleone
„Začínal jsem v MF Dnes jako elév,“ říká a dodává, že nábožně chodil kolem investigativního novináře Jaroslava Kmenty a chtěl být jako on – rozkrývat věci. V sedmadvaceti však dostal nabídku šéfovat bulvární časopis Spy a podlehl rychlé slávě. V jednom z nejčtenějších bulvárních týdeníků získal pevnou síť kontaktů, z níž žije doteď. Ještě dnes chodí na úřad jeho městské části procesí zpěváků a herců. Všichni chtějí jedno: radu, jak se chovat v médiích nebo reagovat na nějaké kauzy.
„Poradím, proč bych neporadil,“ říká a evidentně ho baví, jak jsou jeho sekretářky šokované, když na chodbách narážejí na různé národní i jiné televizní umělce, kteří musí absolvovat cestu do nehostinné pražské městské části, připomínající Sudety deset let po odchodu Němců.
Ano, to je jedna z mnoha funkcí Pavla Novotného – být komunikačním donem Corleonem, k němuž v procesí přicházejí lidé a svěřují mu svoje životní trable. On jen pokývá hlavou, dodá jim sebedůvěru, občas vyťuká čísla na mobilu a věc je zařízená. Možná za rok, možná za deset let se mu pak odvděčí protihodnotou v podobě dobré informace nebo kontaktu.
Dělník bulváru
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
