Opoziční počty: Proč Babiše spíš než Čapí hnízdo porazí kalkulačka ve Fialově mobilu?
Po každém dalším zvratu v nekonečných krimi ságách premiéra Babiše nastává v opoziční části médií a politických kruhů buď nadšení, anebo hluboká skepse. Zatímco rozhodnutí o zastavení Babišova stíhání mu mělo pomalu otevírat dveře k totálnímu převzetí státu, jeho obnovení je prý naopak potvrzením spravedlnosti v Česku a tak dále. Babiše přitom může porazit snáz jednoduchá matematika než komplikované aféry.
Ve zkratce řečeno se někdy má za to, že o Babišových problémech část společnosti buď neví, případně je zpochybňuje a věří například tomu, že skutečně neovládá Agrofert a dotace pro Čapí hnízdo získal oprávněně a eticky. Každý další posun v kauzách tak má Babišovy voliče konečně přesvědčit, způsobit kolektivní aha moment a obrat v preferencích.
Tohle schéma vychází z podvědomého předpokladu, že pro většinu voličů jsou hodnoty jako bezúhonnost politiků a ctění principů oddělení moci podobně důležité jako pro intelektuální elity a známé osobnosti, jejichž názory nejčastěji čteme a posloucháme z médií. Kdyby ale na průběhu Babišových kauz vážně záleželo, dávno se by se to na jeho popularitě projevilo. Kdy?
Buď ve chvíli, kdy policie požádala o jeho vydání k trestnímu stíhání. Nebo když se ukázalo, že svého syna, podle premiérových slov blouznícího a mentálně nezpůsobilého popsat případ Čapí hnízdo, poslal bez odborné péče odpočívat s firemním šoférem na Krym, místo aby ho s nejlepšími terapeuty v zemi poslal třeba na Maledivy. A kdyby těm 30 procentům vadil střet zájmů, zarazily by se už při nákupu médií nebo při zběžném přehledu Babišova majetku. Vlastně má svým způsobem pravdu, když říká, že „všichni věděli, že má střet zájmů, a stejně ho zvolili.“
Aktuální kauzy můžou vyústit v Babišův konec akorát v případě, že by Evropská unie zastavila dotace pro Agrofert (a jemu by se politika přestala vyplácet), anebo by ho česká justice odsoudila k nepodmíněnému trestu. Protože se ale oba případy vlečou a nelze odhadovat, kdy a k jakému konci vůbec dojdou, závisí jeho úspěch pořád čistě na volebních výsledcích, které jsou stabilní, stejně jako preference většinou neklesající moc pod 30 procent.
1 x 15 ≠ 3 x 5
Podstatná je ale jedna věc. Protože v Česku nejsme zvyklí na velkolepé 40% volební výhry, zdá se, jako by podpora kolem 30 procent znamenala pevnou dominanci. Příčina Babišovy aktuální síly ale z velké části leží v neefektivní reprezentaci na drobky rozdělené „druhé strany“.
Připusťme teď, že Babišovi odpůrci povětšinou volí strany, které proti jeho vládě ve sněmovně vystupují, tedy ODS, Piráty, lidovce, TOP 09 a STAN. Tyto strany dostaly v posledních volbách dohromady 38,4 %, o necelých 9 více než Babišovo hnutí a jejich preference se od té doby moc nemění (až na rostoucí Piráty). Mandátů ve sněmovně ale mají dohromady o 8 méně, protože v našem systému je zkrátka 1 x 15 o dost víc než 3 x 5. To není žádná lamentace nad nespravedlností volebního přepočtu, jde jen o to, že roztříštěná opozice je nepraktická a na jeden mandát se takhle po kouskách nadře víc.
A ještě pár zajímavých čísel. Zmíněnou opoziční „středo-pravou“ pětku volilo v roce 2017 přesně 1 943 966 lidí. Když vyjdeme z toho, že na demonstrace na Letné přišlo asi 250 tisíc lidí a byli to nejspíš hlavně aktivní voliči opozice, vychází to tak, že protestovat byl zhruba každý sedmý až osmý z nich. Babišova politika samozřejmě velké mase lidí imponuje a převáží jeho problémy, Milion chvilek ale opozici ukázal, že její tábor je motivovaný a zmobilizovaný a jen čeká na efektivnější využití svých hlasů.
Je asi předčasné řešit, jestli půjde do příštích voleb ODS s KDU-ČSL a TOPkou a vedle nich pro liberály Piráti se STANem, anebo se vytvoří třeba středopravý blok bez Pirátů, jak se taky spekuluje. Dá se čekat, že když se nijak extrémně nevychýlí preference a tyto strany nebudou mít úplně mizernou kampaň, přišlo by posílení opozice. Na víc mandátů by totiž v chytře složených koalicích mohlo stačit i o dost méně hlasů. Fiala, Bartoš a Rakušan určitě taky mají v mobilech kalkulačku a tohle všechno vědí. Co vymyslí, by mohlo premiéra zajímat klidně víc než všechny audity a jiné kampaně.
