Jde lídrům malých pravostředých stran o změnu mocenského poměrů, nebo jen o koryta pro své věrné?
Trvalý a drtivý náskok hnutí ANO ve volebních průzkumech, ale i zkušenosti z předchozích voleb vedou čelné představitele malých opozičních pravostředých stran k úvahám o vzájemné hlubší integraci anebo nejrůznějších formách volebních koalic. Soudě podle posledního dění ale zůstane jen u úvah a líbivých frází, protože když má přijít na skutečný čin, tak skutek utekl. A s ním fakticky mizí i možnost výraznějšího přemalování politické mapy v zemi.
V minulých měsících to vypadalo na velký comeback ve vztazích TOP 09 a hnutí STAN. Obě strany pojaly úmysl sestavit společné kandidátky pro krajské volby, které se uskuteční v příštím roce. A ejhle. Najednou začínají na denní světlo vylézat informace, že společné kandidátky nebudou v Libereckém, Jihomoravském i Středočeském kraji. Výčet ještě není finální a může se rozšířit. Stejně tak je možné, že v těchto zmíněných třech krajích ještě dojde k změně názoru a nakonec oba subjekty budou kandidovat společně.
Kolem všeho však hned vytryskly proudy emocí. Především TOP 09 udeřila na své partnery a vyčetla jim, že pokud je Starostové potřebují, tak s nimi koalici udělají, ale kde tato potřeba není, tak jdou do voleb sami. Něco na tom asi bude. Navíc vše ještě mohou ovlivňovat vzájemné vztahy mezi jednotlivými lídry, které sice běžní lidé neznají, ale jenž mohou leccos vysvětlit. Pak tu mohou být představy některých čelných představitelů o své výjimečnosti, nepostradatelnosti či nenahraditelnosti, které pak vynucují ústupky u jiných, ale u sebe již nikoliv.
Toto hašteření může sice bavit komentátory nebo politické protivníky, ale vzhledem k politické situaci v zemi je jasné, že pokud půjde houf malých stran do voleb odděleně (v nichž navíc bude cílit na stejné voliče), nedopadne to pro ně dobře. A to do té míry, že některá z nich třeba i nepřekročí 5procentní hranici a zůstane mimo volený zastupitelský sbor. A ostatní budou paběrkovat, zatímco bude pokračovat dominance hnutí ANO.
Je s podivem, že si to lídři příslušných uskupení (z nich většinu lze považovat za protřelé politické praktiky) neuvědomují, respektive se tváří, že se nic neděje. Přitom je to jejich ohrožení a faktické pohřbení plánů na změnu politických poměrů. Ani zabetonování současného stavu není dostatečným strašákem pro to, aby všichni alespoň o dva kroky ustoupili ze svých pozic a zbytnělých eg. Tomu se říká dráždění hada bosou nohou.
Toto podivné kupecké počítání či taktizování se nevyplatilo v minulosti už několikrát. Například před posledními sněmovními volbami lidovci odpískali společné kandidátky se Starosty kvůli pár cinknutým průzkumům! Oba subjekty šly nakonec do voleb zvlášť a nakonec uspěly, akorát dohromady mají 16 poslanců, přičemž kdyby šly společně, měl by jejich společný blok nějakých 22 až 23 poslanců. Platný d´Hondtův systém pro přepočet hlasů na křesla je zkrátka takový, že malé strany jsou penalizovány a musí na každé křeslo získat více hlasů než strany velké.
Je tedy na čase, aby si dotčené malé strany uvědomily, že když udělají malý ústupek a přistoupí na kompromis, tak se jim může toto státnické moudré rozhodnutí výrazně vyplatit. Pokud ale někdo sází jen na svoji oblíbenost v daném regionu a nechce se o svůj zisk a korýtka s nikým dělit, je to cesta, která je velice krátkozraká a přes jedno dílčí vítězství to celkově může přinést velkou porážku. Přitom to je právě to, co se hnutí ANO a Andreji Babišovi nejvíce hodí. A přitom nemusí vynaložit ani korunu na svůj výkonný PR stroj. Jeho soupeři se vzájemně poplivou a namažou si schody úplně sami. V takových kulisách je třeba na jakoukoliv změnu politických poměrů zapomenout, neboť je to planá iluze.
