Chvála zpátečnictví aneb Hackeři v dolech, nemocnici a vízech jsou varováním i pro volby
Digitalizace státní správy. Jedno z mála témat, kde se dá u politických stran najít shoda. Liší se možná jen v míře a rychlosti, jak toho dosáhnout. Už pestřejší je to naštěstí u volání po zavedení elektronických voleb, společné souhlasné postoje se omezují na hlasování v zahraničí. Hned několik incidentů z posledních týdnů může být varováním před příliš ukvapenou a překotnou elektronizací – státní správy, volebních procesů i veřejného života.
Leckomu se v předvánočních dnech stalo, že mu nešlo zaplatit kartou. Přetížené sítě kolabovaly v pátek a opět v pondělí. Někdy jen trvalo, než platba prošla, jindy se to zadrhlo úplně. Zákazníci tak byli konfrontováni s onou archaickou otázkou: „Nemáte to v hotovosti?“ Žádná tragédie, jen připomenutí, že reklamní slogan „Na všechno ostatní je tu MasterCard“ – nebo VISA, budiž – nelze brát doslova. Platební karta není žádnou jistotou, za kterou ji už mnozí považují.
Mnohem vážnější „digitální“ incidenty poslední doby ale měli na svědomí hackeři. Počátkem měsíce počítačový virus odstavil na několik týdnů provoz benešovské nemocnice. Rušily se operace, mimo provoz bylo rentgenové pracoviště atd.
A v předvánoční době si hackeři vzali do hledáčku i OKD. Po napadení tamní počítačové sítě tzv. kryptovirem musela být přerušena těžba na všech čtyřech fungujících dolech. Mimo provoz se ocitla celá síťová infrastruktura.
Neméně varovný – mimo jiné pro pokrokáři vysněnou elektronizaci voleb - se ovšem stal jiný incident. A to nabourání vízového systému pro žadatele o pobyt v ČR z Vietnamu. Dvojice ruských hackerů jej ovládala celých pět let (!) a podle serveru Seznam Zprávy si díky tomu společně s vietnamskými prostředníky přišla na 763 milionů korun. Podle expertů nejde jen o to, že se systém podařilo „hacknout“ – to se ostatně stává státním institucím i jinde po světě – ale jak dlouho trvalo, než se na to přišlo.
Zmíněné incidenty samozřejmě nelze spojovat a propadat hysterii, která by nás vrátila do doby papírové. Ostatně, to by ani nešlo. Každý z podobných útoků je ale připomenutím, že i digitalizaci je třeba provádět opatrně a omezeně – včetně politického života.
Mezi její nejhlasitější propagátory se řadí Piráti, kteří elektronické hlasování využívají i ve svém stranickém životě. Viz například nedávné rozhodování o jejich místopředsedovi Jakubu Michálkovi. To je jejich věc, ale vzhledem k vysokým rizikům by se zvláště u voleb měla zachovávat zdrženlivost a opatrnost. Když už tedy nectít i tradici osobní návštěvy volební místnosti, která je jakýmsi rituálem. Ostatně už jsme zažili, jak „tvárně“ lze s elektronickým hlasováním pracovat, a to u Věcí veřejných. Byť jen při vnitrostranickém rozhodování.
Pokrok nezastavíš, jak se říká. Stačí ale přibrzdit.
