Zapšklost a zaslepenost protizemanovského tábora nahrává zapšklému a zaslepenému Hradu
Volíš Losnu, nebo Mažňáka? Kruciální otázka z Rychlých šípů nepřipouští třetí možnost. A podobné je to s Milošem Zemanem. Ovšem nikoliv jen s postojem k současnému prezidentovi – to by šlo ještě pochopit – ale i s rádoby hodnocením jeho konkrétních kroků. A kapitolou sama za sebe je i posedlost jeho suitou, zvláště jistým úředníkem t.č. ve funkci hradního mluvčího.
O vánočním poselství hlavy státu toho bylo napsáno víc, než samotná řeč obsahovala. Pravda, nebyl to žádný přelomový proslov, nosnějších myšlenek tam příliš nebylo. A naopak tam drhly zbytečné detaily od některých omšelých politických kauz po zmínky o momentálně oblíbených členech vlády. Celkově to ale na Miloše Zemana byl projev uměřený, urážek prostý. A s vánočně velkorysým přimhouřením oka by se dalo říct i důstojný.
A často kritizované upozorňování na „zelenou“ hysterii – ponechme teď stranou diskutabilní argumenty – bylo v duchu toho, co od hlavy státu čekáme. Ochotu jít proti větru, upozorňovat na úskalí všeobecně a nekriticky přijímaných pravd. Jakkoliv to bylo zemanovsky pojaté.
Z reakcí řady politiků i novinářů bylo ale zjevné, že spíše než obsah hodnotili řečníka. A pokud je dnešnímu osazenstvu Hradu po právu vyčítáno, že nejen nedělá nic pro zakopávání společenských příkop, ale ještě je rozšiřuje, v opačném táboře to je často bohužel podobně. Pokud se například v jednom ze seriózně se tvářících komentářů člověk dočte, že jediné, co měl Miloš Zeman říct, bylo oznámit abdikaci, pak není o čem mluvit…
Do tohoto schématu zapadá i zprvu další recesistická akce kolem twitterového účtu hradního mluvčího, kterou se o víkendu bavila bublina jeho odpůrců. Po nedávném nápadu zahltit mu účet recepty na vaření tentokrát došlo na výzvy, aby jej lidé přestali sledovat úplně a zablokovali si jej – čím menší publikum, tím menší radost bude mít ze svých výplodů.
Hezky a vtipně vypadající nápad ale ukázal dvě úskalí. Jednak se i touto hromadnou akcí dodala hradnímu mluvčímu nezasloužená pozornost. Kdo nechce, ať ho prostě ignoruje, netřeba se tím chvástat a dokazovat tím správnost svých světonázorů. A především se to zvrhlo v probírání jeho zbývajících followerů s adresnými výzvami k odpojení. A kdo neuposlechne, je samozřejmě ocejchován. To už není jen o tupé stádovitosti, ale o nátlaku v duchu výše citovaného: Jsi s námi, nebo dál sleduješ Ovčáčka – a tedy jsi proti nám?
Možná malichernost, ale vypovídající o současné polarizaci ve společnosti a politice. O zatvrzelosti, zapšklosti a zaslepenosti. Bohužel, na obou stranách. A ku prospěchu nynějšího osazenstva Hradu, které to pochopitelně dokáže šikovně využívat k šikování svých věrných.
