Marek Stoniš: Několik hezkých slov o dvou škaredých politicích
Tu a tam mi napíše čtenář, že sice má rád Reflex, ale vadí mu naše politická předvídatelnost, chcete-li jednostrannost. Na prezidentu Zemanovi nenajdeme nit suchou stejně tak jako na našem premiérovi Babišovi. V komiksu Zelený Raoul dostávají oba tak naloženo, že už to prý není ani vtipné. O tom, co se děje v rubrice Divoká kachna, raději nemluvě. Podobné stesky slýchám někdy od mnoha mých, veskrze vzdělaných a inteligentních přátel, kteří tvrdí, že nic není černobílé a že oba politiky „sice nemusí“, protože jeden je estébácký lhář a druhý novodobý bolševik, ale kdyby na jejich místě vládl třeba pan XY nebo AZ, teprve by vypuklo peklo. Zjednodušeně: nadšené přijímání nelegálních běženců, tvrdý zelený socialismus, dusící přirozené tržní vztahy, překotné přijetí eura, hurápropalestinská politika, gender a jiné moderní ideologie implantované do českého zákonodárství i školství.
Přesně to mi běželo hlavou, když jsem na Štěpána poslouchal prezidentovo vánoční poselství. Měl pravdu, když řekl, že jsme úspěšná země s pozoruhodně nízkou nezaměstnaností, ekonomickým růstem, rostoucími důchody i mzdami. Měl pravdu, když mluvil o zoufale pomalém stavebním řízení, o nekonečné výstavbě dopravní infrastruktury. Měl pravdu, když se opřel do novodobého zeleného náboženství. Stejně jako on ani já se rozhodně netěším, že k nám dorazí „zelené“ bankovnictví, které bude například úvěry poskytovat nikoli potenciálně bonitním klientům, ale těm, kdo přijdou s patřičně bláznivým zeleným projektem. Měl pravdu, když si postěžoval na nekonečnou délku soudního řízení, přičemž jako příklady uvedl H-System a kauzu Davida Ratha.
To jsou přesně ty okamžiky, kdy myslím na kritické čtenáře, případně mé racionální přátele.
Prezident má samozřejmě pravdu. Jenže: nekonečné stavební řízení přibližuje poměrům v nějaké zaostalé a zkorumpované banánové republice Zemanem pevně a nerozborně podporovaný premiér Babiš. Koneckonců to byl právě někdejší premiér Miloš Zeman, který si do své vlády sebevrahů (1998) přivedl zeleného šílence Miloše Kužvarta, jenž coby ministr životního prostředí prosadil do české legislativy právo zúčastnit se stavebního řízení i jakkoli bizarním občanským spolkům.
A dnes právě Babišovi, nikoho jiného, ministři dopravy už téměř sedmým rokem melou mlýnky nad dostavbou (stavějí průměrně několik kilometrů dálnic ročně), případně rekonstrukcí páteřních českých komunikací, zatímco jejich padre po nocích sní divoké sny o rychlodrahách mezi Prahou a Brnem. Zemanův premiér Babiš se sice chlubí hospodářským růstem, ale má na něj pozitivní vliv asi jako na střídání ročních období. Tedy žádný. Naopak. Svými vládními nástroji (daně, EET, zvyšování byrokratické zátěže) českou ekonomiku zdražuje a zavzdušňuje. A to, že hospodaří v době růstu s hlubokým deficitem, je politický trestný čin, za který by ještě před dvaceti lety zavíral jeho ochránce Zeman premiéry do blázince.
A onen Zemanův zdravý úsudek o zeleném náboženství, který s ním tu a tam sdílí „jeho“ premiér Babiš, o němž se v některých kruzích tvrdí, že klimatickému šílenství valícímu se do Česka z Bruselu úspěšnou diplomacií brání? Nikoli slova, činy mluví za vše. Byl to právě český premiér, který za svou zemi v prosinci na summitu lídrů Evropské unie zvedl ochotně ruku pro Nový zelený úděl, jenž má slovy nové šéfky EU Ursuly von der Leyenové smířit naše hospodářství s planetou, abychom mohli „žít zdravěji“. Ve skutečnosti nejde o nic jiného než jak pod pláštíkem klimatologické ideologie obrátit naruby evropskou ekonomiku zeleným socialismem a řídit ji prostřednictvím vyvolených „uhlíkových papalášů“. Onen evropský summit byl přitom poslední možností, jak prostřednictvím veta občany České republiky před zeleným údělem uchránit. Andrej Babiš to samozřejmě neudělal. Možná na tom údělu vydělají jeho svěřenské fondy. My ovšem ne.
A tak je to se Zemanem a Babišem se vším a pořád dokola. Navrch huj, vespod fuj.
No a pak se divte, co si o Zemanovi a Babišovi myslí Zelený Raoul...
Text vyšel jako úvodník nového tištěného Reflexu >>>
