Andrej Babiš: Přičaroval jsem vám osm tisíc miliard a všichni budete happy
Poslední z řady novoročních a vánočních poselství se neslo v duchu optimistického technokratismu. Andrej Babiš dal svým voličům přesně to, co chtěli slyšet: záplavu dobrých, lepších a vůbec nejlepších čísel, v jejichž výčtu snad už chybělo jen to, kolik se v Česku vyrobilo tun oceli.
Premiér je v mimořádně výhodné pozici. Zatímco roli vojevůdce jedné strany kulturní války zmítající republikou na sebe vzal Miloš Zeman, Babiš se může soustředit na mnohem vděčnější roli vzorného hospodáře, který od rána do večera maká pro lidi. Jako mohutné argumentační beranidlo v tom předsedovi vlády pomáhá Národní investiční plán, majstrštyk marketingu hnutí ANO, o němž teď jistě uslyšíme při každé myslitelné příležitosti.
Dát občanům pod stromeček zcela virtuálních osm bilionů, které stát údajně proinvestuje během následujících třiceti let, je v zemi, kde se každých dvacet až třicet let dramaticky mění poměry, skutečně geniální reklamní trik. Mimo jiné i proto, že Babiš teď může každého, kdo plán po zásluze kritizuje jako naprosto nerealistickou a ze vzduchu vyčarovanou vábničku, okřikovat coby negativistického remcala, který na rozdíl od něj, vizionáře, nemyslí na budoucnost. Babiš tak nepochybně bude činit po celou dobu, jež zbývá do parlamentních voleb. Dlužno říct, že to bude velmi pravděpodobně strategie funkční a úspěšná.
Premiérův projev byl skutečně bilanční v tom smyslu, že dobře shrnoval (byť nezamýšleně) podstatu fenoménu jménem Andrej Babiš. Hlavním problémem angažmá oligarchy v politice totiž není jeho temná minulost, ovládání médií, a dokonce ani dotační závislost jeho firem, přisátých na evropské penězovody.
Problém spočívá v tom, že Babiš pojímá politiku jako reklamní prezentaci, jeho výstupy jsou optimisticky přifouklé marketingové produkty. Opravená D1 je v jeho podání „vlastně novou dálnicí“, investiční stamiliardy rostou na stromech, jen si počkat až za pět, nebo také možná patnáct let dozrají, v daňové stabilitě jsme před Německem, v kvalitě života před USA. Rozsáhlé skupiny obyvatel, vesměs právě ty, které svou kreativitou či podnikavostí táhnou ekonomiku, případně v nich leží budoucnost státu, však už nyní vědí, že jsou to kecy.
Malí a střední podnikatelé upozorňují na stále komplikovanější státem požadovanou byrokracii, pro mladé lidi je Česko stále dražší zemí, zcela zdrcujícím problémem je ve velkých městech bydlení. K jednoznačně nejvážnější hrozbě současnosti, klimatické změně, se Babiš staví vlažně a jeho hlavní spojenec z Hradu ji dokonce demagogicky zpochybňuje.
Bude-li Česká republika pokračovat v nastaveném kurzu jásavého reklamního babišismu, stane se do pěti až deseti let výrazně odlišnou zemí, v metaforickém i doslovném smyslu slova. Skvělé období, o kterém premiér básnil v televizi, nás skutečně nečeká.
