Systém nesmyslně trestá propuštěné zaměstnance. Právo by nemělo ustupovat před českou závistí
Již velký právní filozof Gustav Radbruch kdysi popsal cíle práva – dosahovat spravedlnosti, efektivnosti a právní jistoty. Málokdy lze bohužel těchto legitimních met dosahovat zároveň. Svědčí o tom i jeden opomíjený aspekt českého práva – je sice dosahováno větší efektivity, avšak do značné míry na úkor spravedlnosti. Nechápu, proč člověk, který dostane odstupné (od minulého zaměstnavatele), ze zákona nedostane „nezaměstnaneckou podporu od pracáku“. A považuji to za systémově nespravedlivé.
Podpora je placena ze sociálního pojistného a její konkrétní výše je odvislá od odváděného pojistného konkrétním člověkem. Není to tedy rozhodně žádná sociální dávka, nebo dokonce milodar. Proč je tedy trestán poctivý zaměstnanec, který leckdy nechal v minulé práci čas a zdraví – odstupné přece nedostávají ti, kteří porušili pracovně-právní předpisy.
Zaměstnancům v Česku vzniká nárok na odstupné, když:
- se ruší zaměstnavatel nebo jeho část (například pobočka),
- se zaměstnavatel nebo jeho část přemísťuje,
- pokud se zaměstnanec stane nadbytečným (snižování stavů),
- pokud zaměstnanec nemůže danou práci nadále vykonávat kvůli nemoci z povolání nebo kvůli zdravotnímu úrazu.
Takže je jasné, že nárok na odstupné mají ze zákona slušní zaměstnanci, kteří nic neporušili. Naopak kdo odejde „dohodou“, což bývá leckdy zástěrka pro různá porušení pracovní kázně, nárok na podporu v nezaměstnanosti většinou má.
Šetření na špatném místě
Je mi samozřejmě známo, že při obdržení například tříměsíčního odstupného vzniká nárok na podporu v nezaměstnanosti při evidenci na úřadu práce až od čtvrtého měsíce, takže názorový oponent by mohl namítnout, že dotyčný formálně o nic nepřijde. Nicméně pokud si uchazeč mezitím najde práci (což je samozřejmě pozitivní jev a v době dnešní konjunktury relativně častý, což je dobře), žádnou podporu prostě nedostane, jelikož měl odstupné. Anebo dostane jen její malou část v porovnání s lidmi, kteří odešli z minulého zaměstnání bez odstupného. Takže při kratších dobách nezaměstnanosti jsou slušní lidé s odstupným de facto diskriminováni. A to je smutné a ve svých důsledcích demotivující.
V dnešním pojetí právní úpravy vidím určitou závist – občane, máš odstupné, tak nemáš nárok na podporu. A basta. Určitě chápu, že stát chce ušetřit, ale spravedlivé to v zásadě není. Pokud navíc politici mluví o podpoře rodin, proč nepodpoří, aby lidé (velice často slušní tátové a mámy od rodin) měli vedle svého odstupného nárok i na zmíněnou podporu v nezaměstnanosti? Rozumíte tomu?
Stát vysílá negativní signál – bohatším a zodpovědným nic moc nedáváme, i když platí do systému více. A to je šetření na špatném místě.
Autor je právník.
