Veletoče Heleny Válkové. Kandidátka na ombudsmanku včera o Urválkovi lhala hned několikrát během pár minut
Vládní zmocněnkyně pro lidská práva a prezidentova favoritka na post ombudsmanky předvedla ve včerejších Událostech a komentářích České televize několik ukázkových veletočů. Nejméně dvakrát sama sebe usvědčila ze lži a v kandidatuře na ombudsmanku změnila během pár hodin názor o 180 stupňů.
Helena Válková se stále více zamotává do své kauzy, která se týká její spolupráce s komunistickým prokurátorem Josefem Urválkem. Ten během komunistických procesů v 50. letech posílal na smrt nevinné lidi, včetně Milady Horákové. Válková spolu s ním v roce 1979 publikovala vědeckou práci, která obajovala tzv. ochranný dohled, který umožňoval komunistům perzekuovat a šikanovat např. disidenty. Jenže Válková během jednoho dne několikrát změnila svou výpoveď.
Zatímco ve čtvrtečním rozhovoru pro Český rozhlas tvrdila, že s Urválkem i dalšími spolupracovala. Doslova řekla: „Nevěděla jsem, o koho jde, s kým pracuji. Až později jsem se dozvěděla, o koho šlo, a říkala jsem: Představte si to, že u nás pracoval Urválek a vypadal tak normálně.“ Včera v České televizi už říkala, že se pod její práci jen podepsal a ona to nevěděla. Nezapomněla opět zopakovat, že nebyla hrdinkou a proti jeho podpisu neprotestovala. Je zvláštní, že v sobě Helena Válková nenašla ani 10 deka hrdinství a neprotestovala proti Urválkovu podpisu po roce 1989.
Druhá lež se týkala jejího styku s Urválkem. Ve čtvrtečním rozhovoru pro rozhlas tvrdila, že ho několikrát potkala. To tvrdila i na začátku rozhovoru pro Českou televizi. Už ale v páté minutě řekne, že ho ve výzkumném ústavu fyzicky nepotkávala. Je tedy jasné, že v těchto případech Helena Válková lže a snaží se svou problematickou minulost zamlžit. Během rozhovoru také použila zvláštní slovní spojení „jsou to jiné druhy nevědění“ v souvislosti s Urválkovými aktivitami v 50. letech. Dále tvrdila, že se zabývala ochranou „jiných lidských práv“ než disidenti.
Největší veletoč ale přišel v rámci kandidatury na ombudsmanku. Zatímco během celého pátku tvrdila (trošku po vzoru premiéra a předsedy její vlastní strany), že se jí nikdy nevzdá, už večer učinila pravý opak. Promarnila ale příležitost zachovat si tvář, a svou rezignaci oznámila tak, že snad se na ni prezident nebude zlobit. Navíc dodala, že se o post nebude ucházet kvůli členství v KSČ. Za svou vědeckou práci, na kterou ji svůj podpis věnoval ďábelský prokurátor Urválek, si stojí a problém v ní nevidí. Pomiňme fakt, že své členství v KSČ jako problém nikdy předtím neviděla.
Helena Válková se za svou práci, která ospravedlňovala perzekuci nevinných lidí, stále neomluvila. Prý si za textem dodnes stojí a šlo jen o vědeckou stať. Stejně jako se neomluvila za to, že spolupracovala s Josefem Urválkem. Místo pokory vypustila jen další lži a několikrát změnila svou výpověď. Kdyby něco podobného předvedla v roce 1979, zřejmě by na ni byl uplatněn onen ochranný dohled, který dodnes tak sveřepě hájí. V rámci vlády ale bude dál mluvit k tématice lidských práv.
