Odchod, který bolí: Princ Harry a jeho žena Meghan opouštějí britskou panovnickou rodinu

Začněme ohlédnutím do minulosti, sice poměrně nedávné, ale o to důležitější. Zatímco dnes je britská panovnická rodina Windsorů neobyčejně oblíbená a – stejně jako monarchie, jež k ní neoddělitelně patří – prakticky nedotknutelná, před pouhým čtvrtstoletím tomu bylo docela jinak. Veřejnost tehdy byla, zejména díky bulvárním novinám, takřka „v přímém přenosu“ svědkem dramatického rozchodu a poté i rozvodu (1996) syna královny Alžběty II., prince Charlese, s princeznou Dianou (rozenou Spencerovou), matkou princů Williama a Harryho. Vzhledem k tomu, že při této příležitosti vyšlo najevo leccos nepěkného o tom, jak se žije a co se děje za zdmi Buckinghamského paláce, nebylo se co divit, že obliba jednotlivých členů královské rodiny prudce klesala, monarchie se ocitla v krizi a téměř dvě pětiny znechucené veřejnosti se vyjádřily, že si dokážou budoucnost země bez ní docela dobře ­představit.

Když na konci léta 1997 zemřela princezna Diana v Paříži při tragické autonehodě, propukla krize naplno. Stalo se tak poté, co královna nedala, alespoň z pohledu hysterické veřejnosti, najevo „dostatečné pohnutí a lítost“ nad smrtí své snachy. Zachráncem monarchie – bez jakékoli nadsázky – se tehdy stal mladý labouristický premiér Tony Blair, jenž Alžbětě II. s pozoruhodnou empatií a taktem „vysvětlil“, že nepůjde-li tak říkajíc s dobou, přesněji řečeno nedají-li ona a další příslušníci vládnoucí dynastie najevo více pochopení pro „obyčejné lidi“, pro jejich radosti i strasti, tj. pro to, čím žijí, ať už si o tom budou myslet cokoli, nemá monarchie dlouhodobě šanci přežít. Alžběta II. si vzala „lekci“, kterou jí ministerský předseda udělil, k srdci, a proto vzápětí následovalo nejen její druhé, mnohonásobně procítěnější vystoupení ke skonu Diany, jež z ní znovu učinilo „všemi milovanou královnu“, ale především již zmíněná pozvolná, dlouhodobá a cílevědomá proměna jejího vystupování na veřejnosti obecně. Obraz „nové“, lidské královny a její báječné rodiny pak palácoví imagemakeři dovedli k dokonalosti u příležitosti zahájení letních olympijských her v roce 2012, kde si Alžběta II. dokonce k nadšení svých poddaných zahrála v dnes již legendární „mikrobondovce“ s Danielem Craigem.

Všechno je, jak má být

Od té doby se Windsorové těšili a dodnes těší jak relativnímu klidu, tak přízni veřejnosti. Samotná třiadevadesátiletá Alžběta II. je skutečně milovanou a ctěnou hlavou rodiny; jejímu manželovi, princi Philipovi, vévodovi z Edinburghu, veřejnost ráda odpustí všechny „zločiny a poklesky“ související dnes především s jeho věkem (vévodovi jde na devětadevadesátý rok), včetně dopravních nehod a následků, které tím způsobil. Následníkovi trůnu, princi Charlesovi, blahovolně toleruje jeho druhou ženu Camillu (rozenou Shandovou, po prvním sňatku Parkerovou Bowlesovou), vévodkyni z Cornwallu, kterou zpočátku nenáviděla, protože prince „ukradla“ oblíbené Dianě. Starší syn prince Charlese a Harryho starší bratr William je další „miláček veřejnosti“, neboť se takřka dokonale vžil do role druhého následníka trůnu, a hlavně milujícího otce nyní již tří roztomilých ratolestí (George, Charlotte a Louise). O jeho ženě Kate, vévodkyni z Cambridge (za svobodna Middletonové), platí totéž. I ona se totiž skvěle vyrovnává s povinnostmi vyplývajícími z jejího postavení i s rolí matky, která vychovává tři výše zmíněné děti.

Také princ Harry, celým jménem Henry Charles David, vévoda ze Sussexu, hrabě z Dumbartonu, baron z Kilkeelu, patřil a stále patří k oblíbencům „neurozeného plebsu“. Jeho mladistvé avantýry a prohřešky (například návštěva maškarního plesu v nacistické uniformě s hákovým křížem na rukávu v roce 2005) jsou dávno zapomenuty, případně blahosklonně odpuštěny. „Kontrolované rošťáctví“, a hlavně služba v britské armádě – konkrétně dvojnásobné bojové nasazení v Afghánistánu – a charitativní činnost mu přinesly spoustu zasloužených sympatií i u těch lidí, které jinak nechává královská rodina chladnými.

Mnoho Britů v zásadě uvítalo i Harryho známost s tehdy prakticky neznámou rozvedenou herečkou Meghan Markleovou, jejímž manželem byl v letech 2011–2013 filmový herec a producent Trevor Engelson, stejně jako jejich zasnoubení a posléze sňatek, a to včetně poněkud extravagantního svatebního obřadu. Bylo tomu tak mimo jiné proto, že to dokazovalo další „polidštění“ dynastie žijící dříve v pověstné „věži ze slonoviny“, odtržené od normálního života. Otevřené, sympatické vystupování manželského páru na veřejnosti, narození prvního potomka, syna Archieho, stále větší část vzácného času věnovaného charitativní činnosti, starost o planetu v souvislosti s tzv. klimatickou krizí – to všechno jen potvrzovalo celkový dobrý dojem a hezký obraz příslušníka královské dynastie, jíž se podařilo nanejvýš úspěšně vstoupit do 21. století.

Překvapená rodina