Poslední kouzlo Harryho Bureše: Chlubivý premiér se prohlásil za čaroděje. A to byl jeho konec
Bylo to šok! Občanům ještě nevychladla v žaludku novoroční čočka, a už se u obrazovek od premiéra dozvěděli, že se ve skutečnosti jmenuje Harry Potter, má kouzelnou hůlku a Národní investiční plán, díky němuž se staneme druhým Švýcarskem. Od chlubílka ze Strakovky už jsme slyšeli velké špeky, ale tohle bylo ještě o level výš. Každopádně: Andrej, vulgo Harry, si tímhle coming outem podepsal rozsudek smrti.
Jedna věc nebyla jasná ani zasvěceným z centrálního mozku země: proč to na sebe chlubivý Andy práskl právě teď? Asi mu musí téct vážně do bot, protože Rada obrany státu, bankovní rada a BIS obvykle drží tyto věci pod pokličkou. Na druhou stranu: chytrému napověz, hloupého kopni. Vnímavějším mudlům muselo přece za desítky let dojít, že zemi čar a kouzel se státními dotacemi, zemi, kde se nafta mávnutím kouzelného proutku promění v lehký topný olej, zemi, jejíž identitu a sebevědomí vytvářejí zfalšované rukopisy, vybájené kroniky a Jára Cimrman, nemůže řídit nikdo jiný než člověk ovládající magii. Alternativní československá historie zapsaná na ministerstvu kouzel připomíná, že například Klement Gottwald přijal začátkem 50. let černokněžnické jméno Rudý Okult a k jeho vrcholným číslům patřilo přeřezávání beden, v nichž se tísnili nepřátelé strany, motorovou pilou.
Jádro nenávisti
Babiš jako kouzelník dlouho nevypadal. Ještě když se seznámil s Františkem Mrázkem, nevěřil si. Měl za to, že mu v žilách koluje výhradně mudlovská krev. Sebevědomí mu opatřil až jeden z jeho učitelů – Pošuk Moody, přezdívaný pro neodbytnou formu výuky Komárek. Jakkoli to bruselští úředníci přijali s nevolí, svou zázračnou schopností odklonit obrovské množství peněz ze státní kasy do svých firem přesvědčil Harry Bureš i Jauvajsuse Rumbála, prezidenta republiky, že je fakt nedostižný magik.
Mimochodem, ta jizva na Harryho čele opravdu není od toho, že opilý svou důležitostí padl v Penamu do automatické linky, která mu horkým železem vypálila do čela expirační dobu. Způsobil mu ji Voldemort Minář! Byl to akt pomsty, neboť když Harry v loňském roce přežil jeho brutální útok na střet zájmů pouze se škrábancem na čele, „ten, jehož jméno nesmí být vysloveno“, v tu chvíli ztratil své tělo a rozpustil se v Milion chvilek pro demokracii.
Voldemort Minář se několik měsíců skrýval v lesích, snažil se nabrat ztracenou sílu, nimrodi a dřevorubci, kteří jej zahlédli, ho popisovali jako něco beztvarého a opravdu ohyzdného.
„Voldy“ přesto věděl, že jeho čas ještě přijde. Nejdřív ale musel získat zpět nevinnou tvář studenta teologické fakulty, která by dokázala omámit občany. Lektvar, jenž by takovou proměnu uměl, ale nebylo snadné připravit. Musel obsahovat krev nepřítele – koho jiného než Harryho Bureše.
Tolik toužil po krvi toho, kdo jej ponížil, že se v loňském roce navzdory fyzickému handicapu postavil do čela shromáždění tisíců mudlů. Osobně jimi z duše pohrdal, ale v tu chvíli s nimi měl společný cíl: ani jim se nelíbilo, jak chlubílek Harry čaruje s makroekonomickými čísly a místo králíků vytahuje z klobouku koblihy, za něž sklízí obdiv nemyslící většiny. Toužil se napít krve toho pazdráta, neboť ona dávná a trvalá Burešova ochrana, řepkový olej, který mu matka až do své smrti každý den podávala po polévkových lžících, by tím pronikla i do jeho žil…
Příležitost přišla několik dnů po novoročním projevu, kdy to Bureš pohnojil tím, že odhalil svoje inkognito. Jen o několik dnů nato totiž mělo proběhnout klání o pohár tří kouzelníků: Houdiniho, Žita a toho pána ze Šumperka, co uměl proměnit naftu v lehký topný olej.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
