Alexandra Udženija: Tvrzení, že levice a pravice jsou mrtvé pojmy, je podvod na voličích
K dnešnímu zamyšlení mě donutil nedávný rozhovor znovuzvoleného předsedy Pirátské strany Ivana Bartoše. V rozhovoru s novináři řekl následující: „Nejsme žádní levičáci, navíc moderní politologové jasně říkají, že rozdělení na pravici a levici nedává žádný smysl, je to jen berlička, která již nefunguje… Piráti jsou zcela čitelně středová strana.“ No dobře, budu dělat, že si nevšímám toho logického rozporu, neboť nelze být střed, natož jasně čitelný, mezi dvěma, údajně neexistujícími body. Ale to nevadí.
Co leží pod povrchem podobných výroků? Je opravdu dělení politické osy na pravou a levou nějaký „nemoderní“ přežitek? Anebo je odmítání takového dělení jen zbožné přání těch, kteří ve skutečnosti žádné pevné hodnotové ukotvení nemají a záměrně se mu vyhýbají? Neumožňuje jim to náhodou být naprosto prázdní, měnit názory a postoje ze dne na den?
Chodníky, levice a pravice
Já taky netvrdím, že levo-pravé dělení komplexně vyjadřuje celý složitý politický svět, obzvláště v dnešní době. Ale vyjadřuje jeho podstatnou část. A priori odmítat dělení na pravou a levou část politického spektra považuji za účelovou snahu obelhat voliče. Ano, obelhat je a vnutit jim představu, že žádné hodnoty neexistují, že existují jen analýzy a řešení. Neslyšeli jsme to také už několikrát v dějinách?
Vyjádřit svůj světonázor je přece stejně naléhavé dnes jako v minulosti. Pokud se ucházím o hlasy veřejnosti, měla bych jasně říci, jakým způsobem chci prosazovat svoje záměry. Mít pevně dané hodnoty v klíčových věcech zároveň vůbec neznamená, že se budu vyhýbat aktuálním otázkám, které veřejnost trápí, a že je budu řešit dle potřeby, naopak.
V politickém prostředí (nejen v ČR) se v poslední době objevuje jeden evergreen. Kdykoliv vznikne nějaké nové politické hnutí či strana, začne se okamžitě vymezovat vůči „tradiční politice a tradiční stranám“ a označovat pravo-levé dělení politiky za přežitek. Můžeme to slyšet dnes a denně: „Chodníky se musí opravit, ať jste pravičák, nebo levičák.“ To pochopitelně nikdo nerozporuje, ale výhoda pravo-levého ukotvení je v tom, že případný volič ví, že ty chodníky opravíte, aniž mu před tím z důvodu chybějících prostředků znárodníte majetek nebo ho zavřete, pokud si na ty chodníky v hospodě stěžuje.
Pragmatická nečitelnost
Založit si hnutí a tvrdit, jak nejste ani napravo, ani nalevo – protože jste tu přece pro lidi –, sice dává zdánlivě nějaký krátkodobý pragmatický smysl, ale zároveň to s sebou nese značný potenciál zklamání. Automaticky nabíráte lidi, kteří se neradi určitým způsobem hodnotově vymezují. Ale dlouhodobě se stáváte logicky absolutně nečitelným a nemůžete v podstatě nic splnit. V politice více než kde jinde platí, že není důležitý pouze výsledek, ale i cesta, po které jste k němu dospěli, a také prostředky a nástroje, které jste na té cestě použili.
Proto bych před touto maškarádou ráda varovala. Hodnoty, jako individuální svoboda, nedotknutelnost osobního vlastnictví či střídmost ve vydávání různých zákonů a utrácení peněz nás všech, jsou dnes stejně důležité, jako byly před 100 lety. Střet mezi levicí a pravicí totiž neztratil nic ze své aktuálnosti. Jen by si to někdo přál a na základě toho se dostal k moci.
Dlouhodobá politika může fungovat pouze tehdy, pokud je jasně čitelná a předvídatelná a pohybuje se v nějakém systému a řádu. Naskakovat na líbivé řeči o tom, že je něco přežitek a záleží jen na „řešeních a výsledku“, to se fakt může ukázat jako hodně nešťastná strategie. A taky se to ukazuje. Chodníky se totiž opravovaly (a docela rychle) i v těch nejtvrdších diktaturách.
Tak pánbůh s námi a zlé pryč.
Autorka je místopředsedkyně ODS.
