Dálniční známka punku: Jak ajťáci během víkendu znemožnili státní správu

Charismatický muž v bílé košili se probíjí davem ajťáků. Není to nikdo jiný než Tomáš Vondráček, jenž si razí cestu davem dobrovolníků, aby mohl zahájit Hackathon ZNAMKAMARADA (což může znamenat „Znám kamaráda“ ale i „známka má ráda“). Všichni ti lidé se zmobilizovali za jeden týden a zcela zaplnili atrium sídla Vondráčkovy firmy Actum Digital v pražských Holešovicích. Z přihlášených tří stovek je jich pozváno zhruba šedesát na práci, ostatní přišli fandit a radit. Aby byl Vondráček vidět, musí vylézt na stůl. „Vítejte! Čeká nás hodně práce v šibeničním termínu, ale my se toho nebojíme a my to zvládneme. Když bude potřeba, některé funkce osekáme. Ale to, co vyrobíme, musí být prvotřídní a funkční. Vláda je z nás nadšená a už mi volali z Německa. Tam totiž ministr podepsal vládní zakázku za 500 miliónů. Ale eur. A to, i když věděl, že mu Evropská unie ten zákon hodí na hlavu. Takže k nám vzhlížejí Češi i Němci. To je super, ale má to háček. Ještě nemáme nic v rukách. Tak pojďme na to!“

Energeťáky a pizza

Po úvodní řeči se dobrovolníci rychle rozejdou. Dostávají první pokyny, zjišťují, kde mají sedět, na čem budou pracovat a kde (ne)budou spát. Za pochodu fasují trička a placky s logem akce. „Lidé jsou tu v podstatě rozděleni do čtyř sekcí: Nejprve je tu backend, tedy ti, kteří programují to, co nevidíte. Následuje frontend, tedy tým vývojářů, jenž se podílí na tom, jak bude vypadat webová stránka a její architektura. S těmi úzce spolupracují designéři, aby to zkrátka bylo hezké a funkční. A v neposlední řadě tu jsou testeři, kteří simulují chování uživatelů, zkoušejí všemožné varianty a pomáhají vychytávat všechny chyby,“ říká Karel Beránek. On sám je šéfem vedoucích jednotlivých týmů. Ti mají oproti ostatním náskok. Aby vše šlapalo tak, jak má, a dobrovolníci mohli pracovat od první vteřiny, museli dostat zadání. To vyvíjeli vedoucí týmů spolu s webovými architekty v uplynulém týdnu. V pátek večer už tak každý ví, kam jeho pracovní kroky mají směřovat. Alespoň zhruba.

Na stěnách jsou rozmístěny nákresy; první návrhy grafik i ukázky e-shopů na dálniční známky v zahraničí. Začíná se psát kód a řádek po řádku tu vzniká webová stránka. Cvakají nejen klávesnice, ale i uzávěry plechovek energetických nápojů. Vstupní halou voní pizza, již právě přivezla donášková služba. Připomíná to LAN party, na které se banda kamarádů sejde a paří do rána počítačové hry. Jenže tady se pracuje, a to opravdu tvrdě. Spánek dnes nikdo v úmyslu nemá. Z dalších a dalších úst se dozvídáme, že termín je opravdu šibeniční a stihnout všechno, co si lidé kolem Vondráčka vysnili, by byl malý zázrak.

I když je víkend, život ve firmě Actum Digital se nezastavil. Kromě dobrovolníků se tu své práci věnují i její zaměstnanci. „To není možný! Já tu posílám mail klientovi, pro kterého děláme zakázku za několik miliónů, a oni mě ze zasedačky vyhodí týpci, kteří dělají e-shop zadarmo,“ rozčiluje se jeden z nich. Mail dopisuje vsedě na chodbě zády opřený o dveře zasedačky. Potom ale jeho naštvaný výraz mizí. Bere si placku s nápisem „hackamarád“ a jde podpořit ostatní kolegy.

I tahle scénka ilustruje, jak velký kus koláče si Tomáš Vondráček ukousl. „Jasně že je to pro moje firmy risk. Na zakázku dálničních známek jsme přesunuli hodně kapacit. Věnujeme se tomu už týden, ale nemůžeme upozadit naše komerční klienty. Hodně nás však pohání to obrovské nadšení našich lidí i dobrovolníků,“ říká muž, jenž svým postem na LinkedInu vše odstartoval.