Po nás důchodová potopa. Všichni vědí, co je špatně, a tak se řešení exportuje do budoucnosti
Současný důchodový systém je časovanou bombou, bude do něj přinejmenším třeba nalít víc peněz. A hlavně najít politickou odvahu říct, odkud se vezmou. Neřkuli zvýšit věk odchodu do důchodu. A také by bylo hezké, aby lidé už dříve tušili, jaké zhruba penze se jednou dočkají. Potud je jasno, na většině ze zmíněného panuje shoda. A podobné unisono zní i u toho, jak těžké je s tím něco udělat.
Programové prohlášení současné vlády – jakkoliv je ho u každé garnitury třeba brát s rezervou – odvahou ani optimismem nešetří. V pasáži týkající se důchodové reformy se nebojácně praví: „Chceme konkrétní kroky bez zdlouhavých a neplodných diskusí.“ Zatím se ho daří naplnit jen v druhé části a u toho nejspíš i zůstane.
Premiér Andrej Babiš nedávno na rovinu prohlásil: „Nevím, co je důchodová reforma.“ A dovysvětlil, že mu stačí vládou zajišťované zvyšování penzí. A také platů ve veřejné sféře, což přináší do důchodového systému vyšší odvody. Takže taková reforma kruhem. A jeho ministryně financí Alena Schillerová v nedělních Otázkách Václava Moravce s podobnou jistotou ubezpečila, že žádné dramatické změny v důchodovém systému – konkrétně u zvyšování věku odchodu do penze – nehrozí: „Debata je zavřená. Naše vláda řekla, že to nechce. My se k tomu vracet nebudeme.“
Takže se nebudeme znepokojovat ani tikajícími penzijními hodinami. V současnosti je sice na důchodovém účtu přebytek – tedy spíše ve výkazu příjmů a výdajů než na nějakém skutečném účtu, ale budiž. Jenže je to shodou několika momentálně a dočasně pozitivních faktorů. Ekonomika roste, s ní i mzdy a platy. A tudíž i odvody na sociální pojištění, tedy i na důchody. Navíc na příjmovém vrcholu produktivního věku jsou populačně silné ročníky 70. let, ony Husákovy děti. Což vydrží maximálně pár let. „Ten systém v současné podobě je neudržitelný,“ připomenula v nedělní debatě na ČT šéfka Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová.
A nemohlo nedojít ani na výsledky komise, která má limity své práce zapsané už v názvu: Komise pro spravedlivé důchody. Ministryně financí Schillerová upozornila, že komise neřekla, kde se na to vezme. A v podobném duchu celé snažení shrnul i další diskutující, hlavní ekonom společnosti Deloitte David Marek: „Výsledek celé té reformní snahy je: potřebujeme peníze.“ Jenže zdroje… nejsou.
Jsou alespoň jiné výsledky. Absenci důchodové reformy si začaly jako horký brambor předávat resorty práce a financí, respektive obě dámy v jejich čelech. Zatímco podle Jany Maláčové je teď na tahu ministerstvo financí, její vládní kolegyně Alena Schillerová to v debatě ČT ohodnotila inverzně: „Paní ministryně (Maláčová) nebyla příliš schopna výsledky práce důchodové komise vysvětlit.“
Ale jak empaticky konstatoval David Marek: „Nechtěl bych být v kůži ani jednoho ministra – ani na financích, ani na práci a sociálních věcech. Protože neexistuje dobré řešení.“ Pak ovšem zbývá jedna nesmělá otázka: Kdo jiný než politici by o takové věci měl rozhodovat?
