Vladimír Pikora: Brexit přišel. A kde je ta očekávaná katastrofa?
Minulý týden jsme zažili historickou událost. Británie opustila EU. To tu ještě nebylo. Dosud se všichni do EU jen hrnuli jako do klubu bohatých. Jenže časy se mění. Britové jako první uznali, že než být v klubu předlužených, to raději budou sami.
Je mi to vlastně svým způsobem líto. Moc líto. Miluji Británii. EU podle mě přichází o to nejlepší, co měla: nejlepší univerzity i kolébku průmyslové revoluce. Naivně jsem čekal, že to má vše smysl a že se někdo v Bruselu chytne za nos a pochopí, proč tolik lidí hlasovalo pro odchod, aby je další už nemuseli následovat. Oni ale nic nepochopili. Eurokrati si z toho nevzali lekci, aby se vrátili k základům Unie. Oni si z toho vzali lekci, že musí přitvrdit a víc unifikovat. Tak jako dříve usilovali soudruzi o sovětského člověka, budou dnes usilovat o unifikovaného evropského člověka.
To jsou ale jen pocity. Zajímavější je podívat se na čísla. Řada lidí varovala, jakou přinese brexit katastrofu. Četli jsme články, jak si Britové po brexitu neudělají ani anglickou snídani, protože skoro všechno dovážejí z kontinentu. Zajímavé – brexit přišel a žádná katastrofa se nekonala. Ihned se ozvaly hlasy, že to je tím, že skutečný brexit přijde až koncem roku. OK a už jste četli zprávu, že podle tento týden zveřejněného průzkumu Sdružení britského průmyslu očekávají britské podniky v příštích třech měsících nejvýraznější oživení výroby od září 2018? Jak je to možné? Kde je ten slibovaný pesimismus?
Podobně se všude psalo, že Londýn opustí banky a pojišťovny a přesunou zaměstnance do Frankfurtu nebo Paříže. Mluvilo se o tzv. brexodu. A co se stalo? Nic! Podle agentury Reuters přesunuly firmy na kontinent údajně méně než 7 tisíc zaměstnanců. To je v jednom z největších měst světa zanedbatelné.
Boris Johnson a Statečné srdce
Myslím, že Britové zatím brexit zvládli. Líbil se mi půlnoční projev Borise Johnsona. Vágně mi připomněl film Statečné srdce, kde se William Wallace připravuje do bitvy a snaží se pozitivně naladit válečníky, aby si uvědomili, že bojují za svobodu. A minimálně ve filmovém zpracování se mu to podařilo, lidé věděli, za co bojují. Podobné to je s Brity dnes. Bojují a zatím jim to jde. To je skutečná role politika – vede společnost a dává lidem naději.
I když je fakt, že první obchodní den po brexitu přinesl britské libře překvapení. Kurz celkem výrazně oslabil, když řada lidí začala pochybovat, že brexit proběhne tak klidně, jak si mysleli. Všichni vědí, že budou Britové s Evropou po zbytek roku vyjednávat obchodní podmínky, ale tak nějak se očekávalo, že to bude bez problémů. Nikdo však nikdy nevysvětlil, proč by to mělo být bez problémů. Najednou mnozí pochopili, že to bylo jen přání.
Obě strany logicky hájí své zájmy, takže problémy jsou asi nevyhnutelné. Najednou se trhy probudily a začalo se mluvit o tom, že vlastně ten tvrdý brexit, kterého se už tři roky bály, stále zůstává ve hře, přestože britský premiér o ničem takovém přímo nemluvil.
Britové chtějí kanadskou dohodu
Johnson jen řekl, že k obchodní dohodě není třeba, aby Británie akceptovala evropské podmínky, jako jsou dotace, sociální ochrana, pracovní standardy a podobně. Řekl, že by se mu líbilo, kdyby měla Británie s EU podobnou dohodu, jako má EU s Kanadou. Jinými slovy řekl, že nechce akceptovat evropskou regulaci a že to, co je britské, je britské, a nikoli evropské. Zároveň chce u většiny položek nulová cla, protože všichni vědí, že cla brání ekonomice v růstu. Vedle toho by kanadská dohoda přinesla uznávání vzdělání a certifikátů, což je důležité pro trh práce. Znamenalo by to ale také hraniční kontroly.
Evropský vyjednávač Michel Barnier pro to nemá moc pochopení a trvá na tom, že pokud chce Británie na evropský trh, musí spadat pod stejnou regulaci jako neevropské firmy. Zní to logicky, ale zdá se, že pro Brity to je neakceptovatelné. To nemuseli opouštět EU. Logicky říkají, že když může mít Evropa dohodu s Kanadou, proč by to samé nemohla mít s Británií. To, že kanadský trh je pro EU v porovnání s britským nepodstatný, nechtějí pochopit.
Důležitý je kompromis a ochota se dohodnout
Bude velmi zajímavé sledovat jednání. Moc si přeji, aby bylo dosaženo takové dohody, která bude dobrá pro všechny zúčastněné. Barnier říká, že bojuje za Unii. Já si ale nemyslím, že lze bojovat za Unii a přitom nemyslet i na Británii. Případné problémy Británie se nám vrátí jako bumerang. Předchozí britské vlády byly neschopné a někdo mohl mít pocit, že EU je Británii nadřazená. To vše se ale ještě může otočit. Americký prezident Donald Trump může podat Británii ruku, aby ji víc připoutal k Americe, a my si budeme rvát vlasy na hlavě, že jsme si neudrželi Británii u sebe.
Stále jsem ohledně brexitu optimistický. Řada lidí malovala čerta na zeď a líčila katastrofu. Já se už pár let domnívám, že když Češi a Slováci dokázali provést bezproblémové rozdělení státu, zvládne to i Británie s EU. Britové to mají mnohem snazší, než jsme to měli my. Nedělí měnu, centrální banku, dluh ani armádu. Že to Češi a Slováci zvládli, bylo dáno tím, že to zvládnout chtěli – a když budou chtít zvládnout brexit v Londýně i v Bruselu, taky to zvládnou. Problém je, že někteří lidé to zvládnout nechtějí. Tak doufejme, že dostanou rozum. Nedohoda nikomu neprospěje.
