Z Kremlíka je zoufalec, odcházení ministrů z Babišovy vlády bývá trapné a nedůstojné
Do konce volebního období současné vlády zbývá jeden rok a osm měsíců. Čeká nás proto možná v kabinetu ještě několik veletočů. Ty, které nám zatím byly tak dramatickým způsobem předvedeny, téměř vždy připomínaly bizarní a trapné filmové historky. Nedůstojnost, s jakou většina ministrů a ministryň odchází, je fascinující. V tomto směru je vláda Andreje Babiše skutečně výjimečná.
Naprostým zoufalcem posledních týdnů je například Vladimír Kremlík, který nebyl ministrem dopravy ani 9 měsíců. Vaz mu zlomila podezřelá zakázka na elektronické dálniční známky. Tolik výmluv a nesmyslů, které jsme kolem toho slyšeli, by vydaly na menší knihu. Kremlík vše korunoval v minulých dnech tím, že obvinil jednoho právníka, že mu nabízel u jiné velké zakázky úplatek. Neoznámil to ale včas a neobrátil se ani na policii. Nezbývá než se ptát: Co je to za další podivnost?
Mezitím vydavatelství Mafra, které spadá pod holding Agrofert, rozjelo akci, ve které poukazuje na Kremlíkův nákup bytu za více než 14 milionů korun. Co to znamená? A co se tím vlastně naznačuje? Že to nemusely být čisté peníze?
Kremlíkovo odcházení je proto směšné a nedůstojné. A on na rozdíl od jiných exministrů nemá ani tolik hrdosti, aby prásknul dveřmi a ministerstvo ihned opustil. Ještě zůstává jeho zaměstnancem a pobírá dál ministerský plat.
Přitom jeho nástupce Karel Havlíček ještě před několika dny tvrdil, že Kremlík „udělal kus dobré práce“. Skutečně? A jaké? Premiér Andrej Babiš pak loni před jmenováním Kremlíka řekl: „Pan Kremlík je předmětem různých pomluv a dezinformací, dostávám na něj anonymy mailem a v SMS… Je to profesionál, pracovitý člověk, myslím, že jsem si různé informace, které na něj přišly, prověřil dostatečně.“ Prověřil? Neprověřil? Co ty informace obsahovaly?
Dálnice, králíci i telenovela se Zemanem
Nemusíme podrobně rozebírat všechny odchody ministrů z vlády Andreje Babiše, abychom viděli rozsah trapnosti, jaká to většinou provází. Stačí tři příklady.
Bývalý ministr dopravy Dan Ťok (nominovaný za hnutí ANO), o kterém premiér i další vládní politici dlouho tvrdili, že je skvělý, nedokázal stavět chybějící dálnice, ale pořád se zarputile tvářil, že to dělá.
Exministryně spravedlnosti Taťána Malá (členka ANO), která byla ve funkci pouhých 14 dní, proslula celou sérií nesmyslů, kterými komentovala odhalené plagiátorství ve svých vysokoškolských pracích. Od té doby se jí někdy říká „paní Králíková“ podle její druhé diplomové práce z brněnské Mendelovy univerzity, která se jmenovala „Mikroklimatické podmínky v chovu králíků“. Dá se k podobně bizarnímu odvolání člena vlády něco ještě dodat? Raději ne.
Malou se ale pokusil překonat ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD). Ten byl ministrem-neministrem 13 měsíců a zoufalost, s kterou nechtěl za pomoci prezidenta Miloše Zemana úřad opustit, hraničila s fanatismem. Staněk, veličina lokální úrovně, ze sebe udělal šaška, a to je to nejhorší, co se mu mohlo stát.
Na rozdíl od některých pozorovatelů si myslím, že politika není odpadkovým košem a že do ní nejdou pouze lidé, kteří by se neuplatnili v jiných povoláních. Tak tomu nikdy nebylo a nebude. V každé práci se ale něco podaří, něco nepodaří. Člověk se může dopustit i chyb. Někdy se napravit dají, jindy už nikoli. Úplně nejhorší ale je, když musí veřejnost celé týdny sledovat v politice nekonečné trapnosti, jaké jsme viděli v případě odcházení ministryně Malé, ministra Staňka či teď v případě ministra Kremlíka.
