Pohraničí jako laboratoř vládních experimentů těch, co slibují, že bude líp
Často si v pohraničí stěžujeme, že na nás stát a vláda, ale vlastně vůbec všichni kašlou, a to pěkně zvysoka. Je to samozřejmě pouze náš úhel pohledu, protože když si celou situaci vyhodnotíme z náležitého odstupu, je jasné, že pohraničí je laboratoří, kde se pracuje s příštími trendy a strategiemi, které čekají tuhle firmu. Vlastně stát. Poslední pokus právě prožíváme v oblasti pracovně nazývané Náhorní Karabach, zeměpisně se však stále jedná o Šluknovský výběžek.
Bylo samozřejmě nutné udělat několik přípravných kroků, které zahrnovaly třeba omezení dopravy, s tím související demolici přístupových komunikací a naprostou devastaci školství v inkriminované oblasti.
Od prvního února přišlo zatím poslední opatření, kterým správkyně konkurzní podstaty Lužické nemocnice v Rumburku pětapadesát tisíc obyvatel informuje, že se zavírá provoz lůžkového oddělení interny a provoz chirurgického oddělení jak lůžkového, tak ambulantního. Gynekologie a porodnice byly uzavřeny už dávno.
Rád bych podotkl, že se tímto opatřením netestuje pouze schopnost samoléčby daňových poplatníků a užití léčivých bylin (třeba řepky olejné), ale i jejich schopnost věřit slibům ministra zdravotnictví a ministerského předsedy, že bude líp.
My tu samozřejmě oceňujeme víru našich čelních představitelů v naše schopnosti přežít v jakýchkoli podmínkách a uděláme všechno pro to, aby si ověřili v naší laboratoři, že stejně je schopen přežít celý národ. Je ovšem také pravda, že občas podlehneme pokušení nebo chorobě a jedeme se kouknout za hranici, do království země Miroslava, vlastně královny Angely Merkelové, kde jsou sto let za opicemi, protože tam zatím nechávají nemocnice otevřené. Zbabělci.
