Marek Stoniš: Dáme to pryč za sto pade aneb Jak rozumět projevům Andreje Babiše
Premiér Andrej Babiš neumí moc česky, to se ví. Jeho věty, zvláště pronáší-li je spatra, málokdy dávají smysl. Dříve mě štvalo, že náš předseda vlády je jazykový troglodyt. Ale dnes už jsem si zvykl a beru to jako svého druhu český politický folklór. Stejně jako to, že po každém jeho finančním, korupčním skandálu nebo spektakulárním lhaní stoupnou preference jeho hnutí o několik procentních bodů.
Nyní ovšem náš předseda vlády překonal laťku své jazykové ekvilibristiky o další úroveň. Zde část přepisu jeho odpovědi na poslaneckou interpelaci a můj „závorkový“ komentář, co tím mohl možná myslet. Bez záruky.
„Školky tam chybí, protože jsme téměř je vyřešili. (To jako, že vláda školky boří a jde o nějaké svého druhu konečné řešení předškolní docházky?) A já když jsem vyzval lidi, tak jsem dostal z té Ostravy, tam se to nepovedlo,myslím starosta Letohradu mi psal. (Co dostal z Ostravy? Udání? Nebo dostal, jako že mu nabančili? Co se tam nepovedlo? Boření? A jak s tím souvisí starosta dvě stě kilometrů vzdáleného městečka Letohrad? Napsal mu, že v Ostravě se to nepovedlo?) Osm a půl miliardy jsme tam transferovali z evropských peněz. (Do Letohradu? To je v přepočtu více, než 1,5 miliónu na jednoho Letohraďana! Je to možné?) Řešíme ty skupiny. (Jaké? Hudební?) Vaše kolegyně mě tady interpelovala, tak školky tam nejsou, to by byl potom samozřejmě seznam tisíců. (Školky nejsou v Letohradě, v Ostravě, nebo jinde? Nikde? Tisíce školek chybějí?)
Jak vznikl ten seznam? (Že by podobně jako ten seznam StB, na který Babiše-Bureše estébáci napsali, aniž mu to řekli?) No ten seznam vznikl tak, že jsme oslovili, všechny resorty to daly, všechny naše státní organizační, hejtmani, oslovili jsme primátory, a kdo nám to nahlásil, tak jsme to tam dali, a samozřejmě já jsem rád, že jednotliví ti účastníci s tím pracují. (To je sice nebezpečné území věty rozvité, nicméně v podstatě nejsrozumitelnější sdělení: Vláda vyrobila jakýsi seznam a oni s ním pracují.) Takže teď jsme otvírali, tedy začínáme stavět ten Baťův kanál, tak tam mají za 1,9 miliardy do roku 2030. (Všimněte si jemné nuance v rozdílu mezi otvíráním a zahájením stavby. To svědčí minimálně o rychlém myšlení AB!) Primátor Prostějova mi říká: Není tam oprava zimního stadiónu za 168 miliónů. Někteří protestovali, že to tam mají, no tak to dáme pryč. To přece není problém. (Zimní stadión v Prostějově má být součástí Baťova kanálu, ale někteří protestovali, že už ho tam mají, tak ho dal Andrej Babiš pryč. Jasné jako facka.) Ale toto není, toto je nástroj na to teď konkrétně, abychom připravovali rozpočet roku 2021. (No ještě aby, to by mohl být pěkný zmatek!)
Dneska jsem byl ráno v Litvínově. (Blahopřejeme.) Chtějí do stadiónu 555 miliónů. (Aby ne, když v Prostějově 168 miliónů.) Tak jsme se domluvili, že by majitel, Unipetrol, mohl dát stovku, primátorka nebo starostka stovku, kraj dvě stovky a stát možná sto pade. (To jsme si oddechli, hlavně že nejde nic z kapes daňového poplatníka.) Ano? (Ano, bude líp.) A těch sto pade potom já musím dostat do rozpočtu. (S prstem v nose, když dostal pětapade do Čapího hnízda.) A pokud pan hejtman Čunek bude stavět nemocnici, asi ji tady má, no tak si ji postaví. (Bude stavět, má ji? A když si ji postaví, bude mít dvě, nebo žádnou?) Takže to je pracovní nástroj a sumář a potenciál naší země, protože zkrátka jednotliví ministři o tom ani nevěděli, co tam mají. Nevěděli. Ano? (Jistě, pane premiére.)“
Potenciál a sumář naší země je nekonečný. A kde se to nepovede, třeba z Ostravy, pak vám napíše starosta Letohradu a začne se to otevřené stavět a pak se to dá pryč, ale nejdříve tam hodíme pade, stovku a sto pade.
Text vyšel jako úvodník nového tištěného Reflexu >>>
