Politici, dělejte něco s našimi problémy, ale tak, aby se nás to nedotklo
Před pár dny jsem sledoval Českou televizi, pořad Babylon. Češka žijící na Maltě, jinak sympatická dáma, si tam stěžovala, jak se všechno zhoršuje, že se třeba kácí stromy a na jejich místě se staví nové silnice. Dodala rozzlobeně, že by se raději měl regulovat počet aut, a ne kácet stromy. Působilo to sympaticky. Ovšem jen do chvíle, kdy pravila: „My tady máme dům a auta a už se do Česka vrátit nemůžeme.“ Ano, auta! Prostě zakažme (pardon, regulujme, to zní lépe) auta, ale jen těm ostatním. Na půdorysu této historky vidím podstatu řady problémů dnešního světa. Chceme vše lepší a ekologičtější, ale uskromnit se musí ti ostatní, to dá rozum. A politici s tím nic nedělají. Je to klasika všude na světě, přirozeně nejen na Maltě.
Nebo jiný příklad. I ministryně Jana Maláčová v nedělních Otázkách Václava Moravce zmiňovala, že ČR trápí nedostatek bytů, zejména velká města, jako je Praha, Plzeň či Brno. Uvedu v této souvislosti jeden signifikantní aktuální příklad právě z Brna. Je zde jedno relativně ideální místo pro výstavbu nových bytů: bývalé zahrádky, dnes džungle náletových dřevin, odpadky, občas bezdomovci ve stanech. Avšak místní „starousedlíci“ z paneláků – za podpory zelené starostky městské části – křičí: My zde novou výstavbu nechceme, my se nechceme dívat na domy, my máme právo na výhled do zeleně.
Ale dám krk za to, že kdyby se jich ptali v nějakém průzkumu ohledně bytů a dostupnosti bydlení, budou spílat politikům, proč se staví málo bytů. „Politici, co děláte s bytovou krizí? Kde budou bydlet mladé rodiny? Ale u nás nám to nestavte.“
Další ukázkovým příkladem jsou legendární Fridays for Future – studenti a studentky rádi a často demonstrují, jak se má chránit příroda a globální klima, ale když jim řeknete, že by neměli létat letadlem na levné letenky či jezdit auty, oboří se na vás, že přece mají právo poznávat svět a „zaprdění“ lidé, kteří nevytáhli paty z Česka, je přece nebudou poučovat o šetrnosti.
A takhle bychom mohli pokračovat do aleluja.
Jádro většiny problémů je v tom, že každý vidí to, co by měli udělat druzí, ale sám nad sebou a svým chováním se vážněji nezamyslí. A rozhodně to není problém jen Čechů, ale drtivé většiny lidí na světě. A obávám se, že tohle za nás nevyřeší (a ani vyřešit nemohou) žádní politici.
Autor je právník.
