Marek Stoniš: Kupředu s Milionem chvilek pro demokracii, zpátky ni krok
Spolek Milion chvilek pro demokracii pro mne znamenal od počátku paradox: spolek plný docela sympatických cílů, zároveň plný docela nesympatických lidí.
Abych vůči němu nebyl předpojatý, raději jsem si příliš k tělu nepouštěl řeči, jimiž Mikuláš Minář a spol. provázeli veřejné protestní akce proti předsedovi vlády Andreji Babišovi; proti jeho konfliktu zájmů, případně snahám o ovládnutí justice. Z těch projevů totiž na můj vkus teklo až příliš patosu, nekonkrétnosti, dokonce levicového klima alarmismu. Pro můj vztah k tomu spolku byla důležitější atmosféra mezi demonstranty, jejich autentické motivy veřejné nevole proti agrofertizaci země. Notabene často v ruce s transparentem s „reflexím“ motivem v podobě Andreje Babiše s dlouhým nosem nebo v esenbácké uniformě.
Po Novém roce se však milionový spolek ubral poněkud zvláštním směrem. Nejprve z peněz nadšených donátorů zaměstnal osm svých členů na plný „revolucionářský“ úvazek, aniž ovšem transparentně zveřejnil, koho a za kolik. A následně se pustil do akcí, které jsou samozřejmě legitimní, ovšem jen v případě, že by svůj původní název Milion chvilek pro demokracii transformovali, respektive přizpůsobili svým novým cílům. Milion chvilek pro liberální demokracii? Milion chvilek pro demokracii a milion facek těm, kdo s námi nesouhlasí? Kupředu s Milionem chvilek pro demokracii, zpátky ni krok?
Milionoví chvilkaři hodlají demonstrovat proti zvolení Stanislava Křečka veřejným ochráncem lidských práv. Stanislav Křeček byl ovšem do funkce ombudsmana zvolen Parlamentem. Kolik je tedy demokracií? Kromě „normální“, parlamentní demokracie ještě ta „minářovská“, kdy za demokratickou lze považovat jen tu volbu, kterou milionový spolek oštempluje?
Dalším důvodem, proč chtějí chvilkaři pořádat ve městech takzvané štafety demokracie, je volba členů mediálních rad České televize a Českého rozhlasu, jejíž výsledek prý hrozí „maďarskou a polskou“ cestou ovlivňování veřejnoprávních médií vládou. A znovu. Demokracie je pořádání štvanic na uchazeče o členství v Radě ČT, kteří neodpovídají kádrovému profilu Milionu chvilek pro demokracii? Neměli bychom spíše protestovat proti skandální senátorské petici zpochybňující už jen samotnou kandidaturu slušné dámy, katoličky a ekonomky Hany Lipovské? Vždyť proti ní byla rozpoutána nechutná veřejná štvanice jen proto, že ji nominoval kardinál Duka a spolupracuje s bývalým prezidentem Klausem. Jako by se nad našimi věrozvěsty liberální demokracie začal vznášet tak trochu zatuchlý duch někdejších akčních výborů. Kdo chce, může jim říkat digitálně: Akční výbory 3.0.
Já mám radši demokracii. Bez přívlastků.
