Opoziční politiky skoro půlka lidí vůbec nezná. Velcí muži stojí na druhé straně
Minulý pátek vyšel průzkum popularity politiků od CVVM. Nepřekvapí, že nejvíc sympatizantů má pořád premiér Babiš a Václav Klaus ml., zajímavější je ale jiná kolonka ve výzkumu – známost. Lídry opozičních stran víc než třetina lidí vůbec nezná, předsedu ODS Fialu po 6 letech v čele strany nezná 18 %, zatímco mladého Klause jen 5 %. Jak vznikají tak propastné rozdíly?
O čisté (ne)známosti politiků se moc často nemluví a nepíše. Přitom třeba v prezidentských volbách před dvěma lety se ukázala jako jeden z rozhodujících faktorů – podle výzkumu Medianu těsně před druhým kolem byl největší problém Jiřího Drahoše fakt, že ho pořád velká část voličů neznala. Naopak mezi přednostmi Zemana figurovala na druhém místě položka „dostatečně ho znám“.
Nejznámější jsou Babiš, Klaus a Okamura
Podle aktuálního průzkumu třeba Václava Klause ml. nezná jen 5 % dotázaných. Podobně známí jsou Okamura (neznají ho 2 %) nebo Bartoš (9 %), premiéra Babiše nezná jen každý stý volič. Na druhé straně předsedkyni TOP 09 Pekarovou Adamovou nezná 39 % voličů, předsedu STAN Rakušana 38 %, jeho kolegu Farského stejný počet. To jsou propastné rozdíly a potvrzuje se jednak, jak velkou roli hraje v posledních letech vzývaný marketing, jednak se ukazuje s tím související problém opozice – praktická neznámost jejích lídrů u široké veřejnosti.
Zajímavý je taky pohled na předsedy dvou stran, které 20 let politice dominovaly – ČSSD a ODS. Více lidí zná předsedu Pirátů Ivana Bartoše než šéfa sociálních demokratů Hamáčka, který je přitom zároveň vicepremiér. Profesora Fialu pak po šesti letech v čele ODS pořád vůbec nezná 18 % lidí, což je skoro čtyřikrát víc než dalšího bývalého pedagoga, kterého Fiala nejdřív přivedl a pak zase vyprovodil ze své strany.
Jasně, Klausovi pomáhají třeba pravidelné komentáře na Novinkách, obecně mimořádná mediální pozornost a známé jméno, i tak ale rozdíl hodně vypovídá. Sledovaný politik v roce 2020 prostě není ten, se kterým jsou velké rozhovory v novinách a televizi, ale ten s dobrým Facebookem. Prostředky se mění a jen někdo se těmto změnám dobře přizpůsobí.
Velcí muži
Mezi akademiky je populární teorie velkého muže (the great man theory). Ta říká, že dějiny rozhodují jen nepřehlédnutelné osobnosti typu Napoleona, Reagana nebo Masaryka. Je to myšlenka původem z 19. století, která ale dnes platí minimálně stejně jako dřív. Trump, Johnson, Zeman nebo Babiš jsou klasické příklady velkých mužů už jen proto, že mají jak dost příznivců, tak hodně odpůrců, ale hlavně jsou málokomu úplně lhostejní.
A co vůbec tvoří velké muže? Jenom profesionální marketing to asi není. Z opozičních předsedů stran (nepočítaje Trikolóru a SPD) je podle průzkumů nejznámější Pirát Bartoš, který si sociální sítě spravuje sám a žádnou velkou PR mašinérii za sebou nemá. Naopak ODS a TOP 09 ani profi správa sítí a marketingu k popularitě jejich lídrů nepomáhá.
Třeba rakouský kancléř Sebastian Kurz ukazuje, že velký muž nemusí být radikál ani populista a že s talentem, dobrým vystupováním a odvahou může pozvednout i „nudné“ lidovce. ODS, TOP 09, STAN a lidovci mají asi rok a půl na to, svého Kurze najít. Jinak budou velcí muži pořád stát jen na druhé straně.
