Tak Křeček, nebo Orbán? Proč má protest proti Babišovi mířit i na Polsko a Maďarsko?
Nechceme jít cestou Maďarska a Polska. Tak zní název další série protestů Milionu chvilek pro demokracii, kde půjde o ombudsmana Křečka a přeobsazení rady ČT. Hnutí, které doteď spojovalo lidi od ekoaktivistů z Fridays for future až k nejkonzervativnějším pravičákům, přibírá do své agendy zahraniční problémy jen dost volně související s českou situací. Doteď dost jednotný proud se tím může zbytečně rozdělit.
Facebooková událost k protestu s výše zmíněným názvem vznikla večer poté, co byl Stanislav Křeček zvolen ombudsmanem. V Polsku je přitom ombudsmanem liberál Adam Bodnar, který nedávno protestoval proti označování obcí jako zón bez LGBT. V Maďarsku pak funkce odpovídající našemu ombudsmanovi ani neexistuje.
Jak to souvisí?
Souvislost se dvěma visegrádskými státy má být v tom, že „pokud to takhle půjde dál, stane se nakonec to, co v Maďarsku či Polsku“. Co to znamená? V obou zemích podle Milionu chvilek nejsou zcela svobodné volby. S tím by asi nesouhlasila maďarská opozice, která na podzim vyhrála volby starostů ve skoro polovině měst s župním právem, má primátora klíčové Budapešti i většinu v tamním zastupitelstvu.
V poutáku k akci jsou vyzdvižena i média. Nutno uznat, že veřejnoprávní média jsou v Maďarsku opravdu spíš vládní a Orbánova strana disponuje i velkým arsenálem nakloněných soukromých novin a časopisů. Opozici je na druhou stranu otevřeně nakloněný nejsledovanější web Index.hu, protivládní je taky největší soukromá televize RTL Klub i největší zpravodajský týdeník HVG. V Česku třeba žádné tak silné opoziční médium jako Index neexistuje.
Mezi dvěma extrémy
Informování o Maďarsku a Polsku je u nás dost černobílé – jedna krajní interpretace zní, že v obou zemích skončila demokracie, druhá že jde o hrdé státy a konzervativní ráj. Jakékoli tamní události si pak každá strana vyloží po svém tak, aby potvrzovaly předem vytvořenou představu.
V praxi to vypadá třeba tak, že jeden z největších zpravodajských webů v Česku o podzimních maďarských volbách v titulku psal, že „Orbán zažívá dosud největší politickou prohru“. Viktor Orbán přitom zažil i takový volební výprask, kdy jeho FiDeSZ dostal 7 procent (1994), ještě potom dvakrát prohrál volby a skončil v opozici v letech 2002 a 2006. To je ale fuk, za jeho největší politickou prohru se klidně označí volby, ve kterých celostátně získal přes 40 %, když se to zrovna ideologicky hodí.
Při referování o Maďarsku se běžně zkratkovitě přebírají zprávy západních agentur vycházejících prakticky jen z protivládních zdrojů. Vytváří se dost neúplný obraz okrojený třeba o to, že se Maďarsko v posledních 10 letech od hospodářské katastrofy a pokraje bankrotu dostalo mezi země s nejnižší nezaměstnaností a největším růstem HDP v Evropě. Koncentrace moci v rukou úzké skupiny lidí je velká, existuje ale spousta důvodů, proč to velká část Maďarů vidí jako menší zlo v porovnání s postkomunistickou levicí, která koncentrovala moc předtím. Zkrátka jak už to bývá, nejde o tak jednoduchý problém, jak se zdá na dálku.
Milion chvilek pro liberály
Na to všechno může mít Milion chvilek svůj názor, kritika Orbánova nebo Kaczyňského režimu (první jmenovaný toto slovo sám používá, není tedy pejorativní) může být opodstatněná a obě jsou to tak specifická uspořádání státu, jaká by v Česku skoro určitě nemohla uspět. Je to ale důvod k tomu, aby musel protest proti české vládě znamenat i protest proti dvěma dalším v zahraničí?
Část protibabišovského tábora s jiným názorem se tím odrazuje, což potvrzuje už teď vyvolaná kritika třeba z ODS. Za půl roku může být všechno jinak a třeba se v červnu zase na Letné potkají zelení a Piráti s Alexandrem Vondrou stejně jako loni. Teď to tak každopádně nevypadá.
