Bohumil Pečinka: Svaté boje o televizi aneb Volba Rady ČT jako záminka pro boje kulturních válečníků
Jako každé dva roky i tentokrát dojde začátkem března k volbě části členů Rady České televize (šest z celkového počtu patnácti). Z tohoto poslaneckého hlasování se víc a víc stává záminka k boji ideologicky vyhraněných skupin, jimž jde v první řadě o vlastní profilaci na veřejnosti.
Rada České televize v zásadě volí generálního ředitele a kontroluje hospodaření této veřejnoprávní instituce. Jestliže ze zákona volí Radu Poslanecká sněmovna, je logické, že v různých volebních obdobích se prosadí spíš kandidáti tu vládních, jindy zase opozičních stran.
Pragmatici v politických stranách už před časem přišli s návrhem, aby vládní strany získaly čtyři mandáty a opoziční dva. Všech dvě stě poslanců má vybírat z osmnácti kandidátů, které volební výbor sněmovny nedávno vybral z téměř devadesáti uchazečů.
V té osmnáctce jsou převážně bývalí šéfové vydavatelství, novináři a ekonomové, kteří mají určitý společenský kredit. Pokusy některých stran (KSČM, SPD), aby sem byli posláni asistenti a straničtí zaměstnanci, nevyšel. Diskusi o budoucích radních však ovládli radikálové z protikladných táborů. Pragmatismus nahradily kulturní války.
Názorová pluralita
Reálnou podstatou výhrad vůči České televizi není její hospodaření, ale to, že většina voličů vládních nebo pseudovládních stran (ANO, ČSSD, SPD, KSČM) se neztotožňuje se zpravodajstvím České televize.
Zčásti je to dáno věkovou a sociální strukturou těchto voličů. Česká televize je dnes převážně doménou střední a starší generace (40 plus), která se řadí k voličům dnešních vládních stran. Ti mají určité charakteristiky, jako jsou nižší mzdy, usídlení mimo velká města, často v sociálně vyloučených regionech. Na tyto lidi působí zpravodajství ČT jako doména mladých, levicově liberálních pražských novinářů, kteří mají odlišné zájmy a preference.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
