Jefim Fištejn: Izrael na třetí pokus aneb Vláda s Bibim nebo bez Bibiho?
Druhého března se v Izraeli konají předčasné parlamentní volby – poprvé v dějinách třetí za poslední rok. Ani tentokrát není jisté, zda se na jejich základě podaří sestavit funkční vládu. Co se děje?
Jedno je zřejmé: za své překvapivé výdobytky nevděčí Izrael současnému politickému systému, spíše jich dosahuje systému natruc.
Málokde jinde proces sestavování vlády nabývá tak mučivé podoby jako zde. Izraelská zkušenost je varováním pro ty, kteří se domnívají, že v přírodě existuje ideální vzorec parlamentní reprezentace, kde politická váha přesně obráží podíl získaných hlasů.
Ruskojazyčný jazýček
Politická krajina je v Izraeli stejně pestrá jako demografické složení obyvatel. Do volebního klání jdou obvykle přes čtyři desítky subjektů. Vstupní práh i po posledním zvýšení je stále ještě tak nízký (3,25 %), že se do Knesetu pravidelně dostává víc než deset frakcí. Žádná z hlavních rivalizujících stran – Likud ani Kachol Lavan (Modrobílí) – nemůže mít většinu, aniž získá ke spoluvládnutí menší partnery. V praxi to znamená rapidní pokřivení volební aritmetiky ve prospěch menších koaličních stran.
Současné rozložení sil dělá „kingsmakera“ (česky bychom řekli jazýček na vahách) z Avigdora Liebermana, vůdce strany Izrael, náš domov, zastupující názory ruskojazyčných voličů. Dostává běžně nanejvýš 10 % hlasů, leč bez něho vládnoucí koalici složit nelze. Ani s ním to nejde snadno.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
