V Gothamu najdete netopýry pouze dovařené. Na koronavir by ovšem byl i Batman krátký
To, čemu u nás říkáme „detektivka tvrdé školy“, se anglicky jmenuje „hard-boiled fiction“, v doslovném překladu detektivka vařená natvrdo. Všichni už dnes víme, jaká je potíž s nedovařenými netopýry. To se vám u komiksové série Gotham Central nemůže stát. Ano, jsme ve městě Gotham, což znamená, že jsme v rajonu netopýra, který je všechno, jen ne nedovařený.
Nakladatelství BB Art vydalo již tři svazky: Při výkonu služby, Šašci a blázni a V rajonu šílenství a nyní vychází čtvrtý, nazvaný Corrigan. Autor detektivek Lawrence Block na úvod prvního dílu vysvětluje, že Gotham je nepříliš známá přezdívka pro New York. To v New Yorku se vlastně odehrávají všechny batmanovské příběhy. Toto je ovšem trochu jiné. Batman tu nehraje zásadní roli, a přesto vrhá stín na veškeré dění. V této komiksové sérii Batman zcela pozbyl lidskosti, stal se spíše nějakým starozákonním Bohem, který žije úplně mimo svět lidí, není s ním téměř možná komunikace, ale na zavolání vždy přijde a pomůže. Vyřeší všechno.
A co policajti? Jsou v pěkné pr*#&@
Jak se ale má cítit policejní oddělení ve městě, do jehož dění, zejména kriminálního, zasahuje takový bůh? Samozřejmě jsou v pěkné pr*#&@ (takhle se v tomto komiksu nahrazují vulgarismy). Je těžké vymáhat pořádek a stíhat zločince, když každou chvíli může přijít někdo, kdo vaši práci udělá za vás lusknutím prstu, nebo spíš... zatřepáním černého pláště. Policisté i Batman jsou sice na stejné lodi, ale jedni na zádi, druhý na přídi. V jednu chvíli dokonce policistka na Batmana vystřelí, protože netopýří muž se samozřejmě neobtěžuje poslouchat její příkaz.
Moc bezmocných
Zločiny způsobované běžnými smrtelníky se tu mísí s problémy, které vyvolávají jiní superhrdinové, spíše tedy superpadouši. To je na sérii přitažlivé. Mísí se tu klasická policejní procedurálka se superhrdinskými scénami v mixu, který rozhodně není nepřitažlivý. Na začátku série přijde jeden z policistů o parťáka, protože mu ho zmrazí geniální šílený vědec Freeze. Po zbytek příběhu jej bude pronásledovat pocit viny. Tento lidský prožitek je něco, čím jsou vybaveny i ostatní postavy série a na co v běžných superhrdinských komiksech nebývá čas. Ale – kdo dnes ještě píše běžné superhrdinské komiksy? Původní témata je dnes potřeba ozvláštňovat a kombinovat s jinými žánry, aby se chlapíci v podivných kostýmech neokoukali.
První díl je ještě docela realistický, pak přicházejí na scénu další superhrdinové. Popravdě, lepší jsou příběhy (každý ze svazků obsahuje několik uzavřených částí tak, jak vycházely v původních sešitech), kde vystupují spíše lidé než nadlidé. Scenáristé série Greg Rucka a Ed Brubaker mají slabost pro politickou korektnost a genderovou vyváženost – několikrát je přistihneme, jak fandí postavám z nejrůznějších společenských menšin, a naopak postavy, které se pokoušejí nad ně povyšovat, to obvykle schytají.
Jednou nohou v konci světa
Všichni se tu pohybují jednou nohou na konci světa, kdykoliv může přijít nějaký superpadouch a vzít lidem vše, na čem jim záleží. A tak není divu, že někteří se na sebe pokoušejí být i hodní a tolerantní, nebo že se jeden z hlavních hrdinů, detektiv Allen, ve vypjaté chvíli modlí v kruhu se svou rodinou.
Děj sleduje oddělení závažných zločinů MCU. Jako v každé správné kriminálce jsou i tady zkorumpovaní policisté. Čtvrtý díl, Corrigan, se jmenuje po jednom z nich, forenzním technikovi, který je zkorumpovaný až do morku kostí. Jeho příběh tvoří zhruba třetinu svazku. V jiném příběhu řeší oddělení „případ mrtvých Robinů“. Po městě se začínají objevovat mrtvoly chlapců v kostýmu Batmanova pomocníka. Je některý z nich opravdu Robin? Nezabil ho dokonce sám Batman, jak spekuluje bulvár? Batman je za jejich smrt svým způsobem částečně odpovědný, ale úplně jinak. Prostě tím, že je.
„Kdy to přestane?“
Na některých sériích se střídají výtvarníci, ale tato je jednotná, celou ji kreslí velmi zručně Michael Lark. Kreslí úsporně, obličeje vystihne několika málo tahy, což není vůbec snadné. Inspirace noirovými filmy je evidentní.
V dnešní době nedovařených netopýrů může četba tohoto dílka působit katarzně. Hrdinové se také potýkají s nelehkou situací a jejich tvrďácké dialogy mohou být zvláštním způsobem očistné:
„Kdy to přestane?“
„Až to skončí.“
