Muž, který umožnil nacistům převzít moc
Pražské Nakladatelství Academia přináší do této neradostné doby, již prožíváme funíce do roušek, pozoruhodný svazek PRVNÍ NACISTA.
Autory knihy nesoucí podtitul Erich Ludendorff – generál, který umožnil Hitlerův nástup k moci jsou bývalý překladatel a tlumočník pro americkou armádu a ministerstvo zahraničí Will Brownell a technoložka, autorka zlepšovacích návrhů a výkonná manažerka v mezinárodním obchodu Denise Drace-Brownell. Do publikace přispěl rovněž Alexander Rovt a pro české čtenáře ji přeložila Petra Johana Poncarová.
Klíčová postava Velké války
Lidem nezajímajícím se hlouběji o dějiny první světové války Ludendorffovo jméno patrně mnoho neřekne, ale vězte, že patřil ke klíčovým postavám Velké války. Již roku 1895 se stal důstojníkem generálního štábu, později vedoucím oddělení. Od roku 1916 stál společně s populárním Paulem von Hindenburgem v čele německé armády, těšil se značnému vlivu a prosazoval neúprosné a rozhodné vedení války včetně neomezené ponorkové, jež vynesla Německu vstup Spojených států amerických do konfliktu.
Ludendorffovy ofenzívy
To mu vysloužilo pověst jestřába. V roce 1918 se pokusil zvrátit chod válečných událostí sérií takzvaných Ludendorffových ofenzív, jež málem způsobily porážku dohodového bloku. (Na našem webu jsme se jim podrobně věnovali předloni, při příležitosti jejich stého výročí.)
Zde je vhodné učinit drobnou poznámku. Ludendorffovy ofenzívy, jimž se autoři v osmé kapitole věnují, sice opravdu Německo přes děsivou výkonnost jeho zbrojního průmyslu vyčerpaly, nicméně po válce zveřejněná oficiální čísla dokládají, že císařská armáda během těchto pěti rozsáhlých tažení ztratila 688 341 vojáků (autoři uvádějí více než milión padlých a raněných Němců, což se zdá být silně přehnané), avšak Spojenci 851 374, a to sem nejsou zahrnuti Američané, takže vojska Viléma II. prokázala nesporné vysoké kvality.
Příklon k nacismu a „pivní“ puč
Autoři si všímají Ludendorffova příklonu ke vznikajícímu nacistickému hnutí, jeho úlohy při nezdařeném „pivním“ puči v Mnichově roku 1923 a sympatiím k esoterismu a ke konspiračním teoriím. Pod vlivem druhé manželky Mathildy hlásal protikřesťanské a antisemitské názory. V Židech spatřoval hlavní viníky porážky své vlasti a hlásal legendu o ráně dýkou do zad, již zasadili chrabře bojující a v poli neporažené německé armádě.
Je třeba v zájmu objektivity zdůraznit, že Ludendorff sice svou válečnou reputací nacisty podpořil, zároveň bychom však neměli pouštět ze zřetele, že po jmenování Adolfa Hitlera říšským kancléřem před ním prezidenta Paula von Hindenburga v osobním dopise naléhavě varoval a prorokoval, že tento muž přivede zemi do neštěstí. To je nezbytné přičíst mu k dobru.
Rozpoutání druhé světové války nacistickým Německem se už Ludendorff nedožil. Zemřel 20. prosince 1937 v Mnichově ve věku dvaasedmdesáti let.
