Vírou proti náckům: Komiks o méně známém hrdinovi atentátu na Heydricha
Příběh výsadkářů Operace Anthropoid, kteří ve dvaačtyřicátém roce provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Heydricha, byl zpracován už v tolika odstínech a barvách, že se při prvním pohledu na tentokrát komiksovou adaptaci skutečných událostí nabízejí mírné rozpaky. Vážně potřebujeme slyšet o implikacích a morálních dilematech jednoho ze stěžejních bodů moderní české historie ještě jednou? Komiks Článek II. (vyd. Druhé město a VUT) však rychle nabízí odpověď: ano – neb tentokrát trochu jinak.
Komiksové dílo Článek II. scenáristy Jiřího Šimáčka a výtvarníka Jána Lastomírského přistupuje k známé látce z nepříliš obvyklého úhlu pohledu: reflektor jeho narativu míří v první řadě nikoliv na Gabčíka s Kubišem a další stěžejní hybatele událostí (byť k nim švenkuje bez ustání), ale na pravoslavného kaplana Vladimíra Petřka, bez nějž by výsadkáři nikdy nenalezli úkryt v kryptě kostela Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici, kde také došlo k závěrečnému drastickému zúčtování.
Trochu jako Ležák
Historický exkurz bezmála stočtyřicetistránkového díla je příbuzný formě, kterou ve svých dějinných komiksech začal v Česku razit spolu s kreslíři Zdeněk Ležák, autor Stopy legionáře, Jana Žižky či TGM, jehož vlastní komiksové pojetí heydrichiády s pracovním názvem Zabili jsme Heydricha už je na spadnutí. Článek II. po vzoru Ležáka prokládá komiksové vyprávění textovými částmi, které probíhající děj posouvají či zasazují do širších souvislostí.
Dynamiku vyprávění v podání tvůrčího dua Šimáček / Lastomírsky dodávají explicitní výjevy bezbřehého vraždění, v němž jsou rány kulek do bezpočtu těl nevinných lidí takřka cítit, a na druhé straně důraz na bytostně duchovní rozměr motivací hlavního hrdiny. Vyzdvižení hluboké víry kaplana Petřka tváří v tvář nihilistickým zvěrstvům ve jménu třetí říše tu nabývá významu, jenž dalece přesahuje konkrétní téma komiksu, který byl snad i proto počátkem února oceněn hlavní cenou České akademie komiksu (a dalšími dvěma, za scénář a nejlepší komiksovou knihu).
Jako základní kresba
Zůstává přitom otázkou, proč se větší péče nedostalo výtvarné stránce díla, která působí jako základní kresba tužkou před tím, než by byla pravověrně komiksově obtažena inkoustem. Nemám ponětí, zda jde o umělecký záměr, ale Článek II. kvůli tomu zdaleka nevypadá tak dobře, jak by vypadat mohl.
