Krvavé historky pro pobavení kurtizán. Tak nový Jodorowsky líčí dějiny
Nejhorší na tom je, že by to teoreticky mohlo být téměř pravda. Legendární filmař a komiksový scenárista Alejandro Jodorowsky v loňském roce dokončil své dosud poslední komiksové dílo, čtyřsvazkový epos Papež ukrutný, který v originálu vycházel od roku 2009. Česky jej právě vydalo v jednom svazku nakladatelství Argo v překladu Richarda Podaného.
Tentokrát se pustil do historické látky, konkrétně do bojů o papežský stolec v šestnáctém století. V té době se tohoto postu na deset let ujal Julius II. (vlastním jménem Giuliano della Rovere), který proslul docela netypicky jako velice schopný válečník a tvrdý diplomat. Zároveň však také jako mecenáš umělců. Byl to právě on, kdo zadal malíři Michelangelovi výzdobu Sixtinské kaple ve Vatikánu. Na druhé straně pro něj však pracoval i cynický „zakladatel politologie“ Niccolo Machiavelli.
Alejandro Jodorowsky se v Papeži ukrutném, jak napovídá název, soustředí především na onu válečnickou, intrikářskou, zkrátka ukrutnou stránku Juliovy osoby. Jodorowsky si – jak je jeho zvykem – nebere žádné servítky. Co si o církevních institucích a celibátu myslí, dává zřetelně najevo. Své dílo zabydlel galerií lidských zrůd s papežem na prvním místě.
Doba předlubrikantová
Navíc jako by se jeho komiks odehrával ve světě, kde sex mezi ženou a mužem téměř neexistuje. Zato homosexuální scény se tu vrší jedna na druhou a četné Auuuu v promluvových bublinách dává čtenáři na vědomí, že se nacházíme v době, která bude na silikonové lubrikanty ještě pár století čekat.
Děj se zhruba drží historických skutečností. Julius II. nastupuje na papežský úřad po podivně krátkém období jeho předchůdce papeže Piccolominiho, který byl možná otráven. Della Rovere se nejdříve musí vypořádat se znepřáteleným rodem Borgiů, kteří obsadili úřad před Piccolominim a byli Giulianovi soupeřem již v minulosti.
Doba poháněná chtíčem a mocí
Historie v Jodorowského podání byla poháněna chtíčem a mocí a komiks při tom zachází do detailů, které jsou až pornografické. Hned na druhé straně vidíme římskou ulici, kterou jako by po smrti svatého otce Alexandra VI. posedl ďábel. Prostitutky provozují řemeslo přímo na ulici a ti, kteří na jejich služby nemají, mrzáci a žebráci, alespoň postávají opodál a při pohledu na souložící páry masturbují. Je to právě míra takového detailu, co dodává komiksu Papež ukrutný na jedinečnosti.
Nový papež Julius II. je svalnatý homosexuál, jenž si hýčká svého milence Aldosiho, jemuž výtvarník vtiskl podobu Michelangelova Davida. Pomocí jedů včetně ochočeného jedovatého pavouka se prodere k titulu papeže a následně nechá na radu Machiavelliho zabít svého nepřítele Cesare Borgiu. Juliovi blízcí však vzápětí nechají usmrtit mladého Aldosiho v obavě, aby mu po papežově smrti nepřipadlo všechno dědictví. Julius samozřejmě následně nechá všechny viníky zabít a před Kristem na kříži se zapřísahá, že bude „stejně krutý jako on“.
Kardinálové v pásech cudnosti
Na následujících více než dvou stech stranách sledujeme Juliovy lsti, vojenská vítězství a faleš vršící se na faleš, přičemž svatý muž nezná slitování s nikým. Postupně příběh dospěje až do skutečně bizarních situací. Když například Julius zjistí, že mu jdou po krku někteří kardinálové, příliš vysoce postavení na to, aby je mohl jen tak nechat zabít, přichystá na ně léčku: v opilosti jim po noci strávené se spanilými mladíky nechá nasadit pásy cudnosti vynalezené Leonardem da Vincim. Jejich „kouzlo“ spočívá v tom, že kdyby se jich chtěli nositelé zbavit, skrytý mechanismus jim odštípne přirození. Pak mají docela pádný důvod odvolat své výpady proti papežovi.
Jodorowsky jde ve svém výsměchu dějinám ještě dál. Dá se říci, že veškeré politické události jsou vyprávěny Machiavellim, zatímco v bordelu obcuje s tělnatými prostitutkami. Jako by dějiny nebyly ničím víc než košilatou historkou k pobavení poběhlic.
Účinek díla umocňuje mistrovství výtvarníka Thea Caneschiho. Tento relativní nováček na poli komiksu svou kresbou doslova exceluje. Především zahlcuje panely tisícero detaily svědčícími o pilných rešerších pramenů. Theo ostatně kromě kreslených seriálů pracuje i jako ilustrátor pro muzea, takže smysl pro historii má v ruce a oku. Jdou mu dobře postavy i širší celky, kresba je spíše klasická, ale naštěstí nikdy nesměřuje ke karikatuře. Sám Julius II. působí impozantně, což podtrhuje jeho podoba s hercem Seanem Connerym, alespoň tedy v tomto komiksu. Papež ukrutný přes svou brutalitu bere jako komiksové dílo dech.
