US Army v Československu 1945 aneb Díky, Ameriko!
Zákeřný nový koronavirus covid-19 sice bohužel zabránil oslavit letošní, 75. výročí konce druhé světové války v Evropě úměrně jeho významu, pražské nakladatelství Mladá fronta se však neviditelným prevítem (ani vlastními problémy) nenechalo zastrašit a připomnělo jubileum víc než důstojně.
V nedávno znovu otevřených knihkupectvích se totiž právě objevila výpravná, převážně obrazová kniha známého publicisty Františka Emmerta US ARMY V ČESKOSLOVENSKU 1945. Autor beze zbytku vytěžil všechny možné dostupné domácí i zahraniční archívy, knihovny a internet a jeho úsilí přineslo kýžené plody. Výsledkem se totiž stala vysoce reprezentativní a ojedinělá publikace, po níž sáhnou všichni zájemci o největší konflikt všech dob.
Pattonovi muži obrazem
Emmert se zaměřil na osvobození západních Čech americkou 3. armádou generála George Pattona, o němž německý generál polní maršál Karl Rudolf Gerd von Rundstedt, jeden z nejschopnějších velitelů německé pozemní armády, prohlásil, že byl nejlepším americkým velitelem na západní frontě.
Přestože těžiště knihy spočívá především na bohatém a vysoce kvalitním obrazovém doprovodu, autor neopomněl své dílo vybavit užitečnými informačními boxy. Rovněž doprovodný text je vzhledem k poměrně krátkému působení americké armády na našem území naprosto dostatečný.
Historky německé propagandy
Emmert se věnuje tolik diskutované demarkační linii a možné americké pomoci Pražskému povstání, účasti československé jednotky a belgického 17. střeleckého praporu v americké armádě, známé misi Velichovky, pobytu a odchodu osvoboditelů z našeho území koncem roku 1945. Fotografie dokumentují vřelé přijetí, jakého se Pattonovým vojákům v západních Čechách dostalo. Vyjmenovává všechny americké pozemní jednotky účastnící se osvobozenecké mise u nás, nezapomněl ani na často diskutovanou činnost spojeneckého letectva, kterou obyvatelstvo z pochopitelných důvodů ne vždycky kvitovalo s uznáním.
Text není nijak školometsky suchopárný, ba právě naopak. Nechybějí ani znaky 3. armády, jejích divizí a Armádního letectva Spojených států (USAAF). Autor přidává k dobru některé méně známé historky, jež německá propaganda záměrně šířila ve snaze očernit mocného a na rozdíl od Wehrmachtu stále sílícího protivníka.
Hanebné odstranění Koněvovy sochy
Po listopadu 1989 se u nás po čtyřicetileté odmlce objevilo vícero publikací různé úrovně, věnujících se dlouhá desetiletí zamlčovanému podílu Američanů na osvobozování naší vlasti. Těžko bychom však našli knihu tak dovedně slaďující obrazový i textový doprovod. Publikace přitom není nijak zvlášť objemná, čítá jen 172 stran.
V této souvislosti se nabízí otázka do pranice. Nestálo by za to vydat podobná díla týkající se bojové činnosti Rudé, rumunské, československé a polské armády na československém území za druhé světové války? Někdo možná namítne, že o sovětském podílu byly za minulého režimu popsány tuny papíru, přičemž texty často zkreslovaly skutečnost, nicméně nedávné nechutné taškařice kolem hanebného odstranění sochy maršála Ivana Stěpanoviče Koněva z náměstí Interbrigády v Praze 6-Bubenči ukazují, že někteří lidé mají kratičkou paměť.
