Bipolárka není sprosté slovo. Vyšel komiks o skutečném Zbláznění
Ellen Forneyová je známá americká komiksová kreslířka, jíž krátce před třicítkou diagnostikovali bipolární poruchu. Česky teď vyšel její komiks, který nakreslila po dvanáctiletém soužití se svou psychickou poruchou. Na 256 stránkách se tu o bipolárce dozvíte všechno, na co jste se báli zeptat.
Komiksy, ze kterých se něco dozvíte, jsou povětšinou skvělé. A pokud se informace snoubí s osobním prožitkem, může vzniknout výjimečné dílo, které na čtenáře hluboce zapůsobí. To je přesně případ komiksu Zbláznění: Mánie, deprese, Michelangelo a já.
Po přečtení titulu, který nedávno vydal Portál, si sice řeknete, že ten Michelnagelo je v názvu víc proto, aby se komiks lépe prodával (daleko víc by se do něj hodil van Gogh, ale to by tak neznělo), než že by tu hrál nějakou podstatnou roli. Ale to je asi tak poslední věc, která se dá autorce vyčíst.
Nakresli mi depresi…
Napsat a nakreslit komiks s tak obtížným tématem, aby byl přehledný a zároveň vystihl, co přesně pacient prožívá, a přitom nešlo o děsivou nudu, není úkol pro začátečníka. Naštěstí se Ellen Forneyová celá léta živí kreslením stripů, čili zvládá umění zkratky, a komiks začala tvořit až dlouho po tom, co se se svou poruchou sžila, co se tazvaně stabilizovala. Vznikl tak poměrně unikátní materiál, který pomůže neznalému čtenáři osvětlit, co to vlastně ta bipolární porucha je.
Inu, není to nic hezkého. Poměrně vysoké procento pacientů skončí sebevraždou. Vybalancovat správnou medikaci je náročné nejen časově, ale také finančně. A po celou dobu autorka řeší, zda ji prášky připravují o její kreativitu, kterou potřebuje k obživě. Právě tady do toho vstupuje Michelangelo, van Gogh, ale také Sylvia Plathová, Tennessee Williams a celá řada dalších umělců, kteří prokazatelně trpěli stejnou poruchou – a dost často to s nimi nedopadlo právě nejlépe… Právě ti jsou jí inspirací v těch nehezkých chvílích (které někdy trvají celé měsíce).
Šílenství v přímém přenosu
Jak nejlépe vystihnout, co se s člověkem při mániích a depresích děje? Střídáním stylů. Forneyová používá klasické panelové rozvržení pro svoje uspořádaná sezení u psychiatričky, rozvolňuje při popisu denní rutiny i zážitků, vkládá obrazy související s tím kterým stavem a na nich trefně demonstruje, co přesně prožívala.
Komiks je podaný s nadhledem, takže se nemusíte bát, že vás při jeho čtení popadne deprese. Budete autorce fandit, aby to zvládla, budete se snažit vzpomenout na svoje diagnostikované blízké či známé… Taky budete mít radost, když v komiksu zahlédnete nějaký rys jejich chování. A ještě víc se budete radovat, když se na stránkách Zbláznění nebudete poznávat vy sami.
Tvořivost, nebo stabilita?
Protože bipolární porucha sice není sprosté slovo, ale jisté je, že byste ji doma nechtěli. Ani za cenu potenciálních vyšších tvůrčích schopností, které jsou při bipoláru také častější, stejně jako již zmiňované sebevražedné sklony.
