Kundera obnažený: Jan Novák odvedl spoustu práce na soudku se střelným prachem
Této recenzi nevěnujte pozornost – jejím předmětem je totiž kniha, kterou už beztak všichni četli a o které se píše s takovými emocemi, že se jednomu snad ani nechce otevírat.
Nejde ani tak o to, že recenzní pdf se ještě před vydáním díla evidentně rozeběhlo od jindy tak poctivých literárních publicistů ke všem jejich známým, kteří se pátku 26. června prostě nemohli dočkat (nebo posléze nechtěli platit tučných 798 korun za výtisk). Pravda je, že sociální sítě byly plné velmi tvrdých odsudků autora, případně objektu jeho zkoumání, už v momentě, kdy těch 888 stran nemohl mít za sebou téměř nikdo. „To nedokázal počkat těch pár měsíců, než Kundera umře?“ ptali se dobří lidé českého Facebooku a Twitteru. A stříleli variacemi na téma „Proč se tenhle bezvýznamný pisálek snaží svrhnout velikána české literatury“…
Zvláštní důraz na charakterové vady
Jan Novák, autor románů, povídek, filmových scénářů, komiksových libret, spoluautor životopisu Miloše Formana i režisér dokumentárních snímků o Václavu Havlovi atd., prý psal biografii Milana Kundery čtyři roky. Také fakt, že nakladatelství Argo a Paseka angažovaly jako její redaktory předního textologa Michaela Špirita a zkušeného Petra Onufera, naznačuje, že nejde o jen tak nějakou knížečku pro budoucí maturanty. Pár desítek stran potrvá, než si čtenář knihy Kundera: Český život a doba zvykne na extrémní sebejistotu autorského subjektu, který rozhodně nehodlá zůstat skromně skryt za předmětem svého pozorování, jímž zjevně opovrhuje.
V příběhu plynoucím od Kunderova narození v Brně na apríla 1929 až po jeho emigraci do Francie v červenci roku 1975 se dočkáme zvláštního důrazu na spisovatelovy charakterové vady – mladická afinita ke stalinismu, udání západního agenta-chodce Dvořáčka, misogynie v reálném životě i fikčních světech –, namísto abychom se dozvěděli, jakými to kvalitami autorova díla oplývají, že je zejména v 80. letech hltal každý zodpovědný západní milovník vysoké literatury.
Přebujelé „kompro“
Psychologizování a nadinterpretací je v Kunderovi habaděj, ale v momentě, kdy přistoupíme na autorovy stylistické exhibice a expresivnost, musíme uznat, že tenhle bulvár pro intelektuály se moc dobře čte. Především ovšem kapitolky vysázené v kurzívě, věnované velkým událostem a zásadním postavám tuzemské kultury, o něž se Kunderův osud leckdy sotva otřel, ale které skýtají příběh, jemuž vypravěč Novák neodolá. Kapitoly o Miroslavu Dvořáčkovi („byl paťák, ale nikdy nebyl libový frajer“), Juliu Fučíkovi („šarmér, který dokázal nemožné“) nebo Janu Zahradníčkovi („osud připomínající biblického Joba nebo Sofoklova Oidipa“) čtenáře obohatí o fakta známá pohříchu spíše bohemistům než obecně a historický kontext, do nějž Novák životní peripetie velkého českého solitéra zasazuje, je podán skutečně poutavě a, co může recenzentka soudit, správně.
Cenné jsou i stovky hodin rozhovorů s Kunderovými souputníky a přáteli, z nichž Jan Novák cituje ty nejobskurnější detaily a patřičně lexikálně opepřené „kompro“. Což mu ctitelé Milana Kundery a bontonu nikdy nezapomenou.
